Co vše se může stát o takovém horkém obyčejném víkendu?
Začala jsem v pátek vpodvečer v souladu s vlastními radami, jak uvařit za horka: připravila jsem si ragú z kližky a dala pomalu dusit od devíti do půl dvanácté, to na indukci moc tepla navíc nevyprodukuje. Bramborovotvarohové šišky jsem měla uvařené už od předchozího dne, kdy jsem je s mákem podávala vnučce, tak příloha byla hotová.
V sobotu jsme se totiž vypravili na spořilovský trh, kde zároveň probíhalo vaření jahodových knedlíků v režii Slowfoodu. Knedle jsme si vzali na ochutnání domů a ještě jsem koupila nějaké jahody a meruňky. Hlavně jsem se však po delší době sešla s Evou Rýznerovou, vyměnily jsme si své nové knihy (Útěk do Toskánska x Zrnka všehochuti) a lehce nahodily další spolupráci. Nezdrželi jsme se dlouho, vedro bylo už před polednem.
Doma jsme se chtěla osvěžit ledovým frappé. Minulý týden se mi však polámala malá vrtulka, kterou šlo krásně našlehat, i napadlo mě použít tyčák s metlou:
katastrofa, naštěstí to nebylo sladké ani s mlékem, tak to šlo uklidit ještě snadno. Zkusila jsem tyčák s noži, což sice kávu trochu našlehalo, ale nic ideálního. Aspoň studené to bylo. Ragú jsem jen dochutila, šišky ohřála v mikrovlnce, jahodové knedlíky taky, a oběd byl komplet.
V plánu na další den jsme měli koupání s dětmi, tak co jiného než řízky a kus koláče s sebou, že. Totiž s těmi řízky by mě to do předminulého týdne nenapadlo, ale náhodně jsem zjistila, že jim všem opravdu chutnají, což jsem ani nečekala. Přípravy jsem opět přesunula na večer. Meruňková bublanina s jogurtem byla nachystaná brzy (3 vejce, 150 g krupicového cukru, 150 g oleje nebo rozpuštěného tuku, 250 g jogurtu, 350 g pohrubé mouky, 1 prodopeč, asi 500 g ovoce). Dala jsem meruňky slupkou dolů, aby se těsto moc nerozmočilo. Stejně byly dosti mokré i přes krátký ožeh grilem…rovněž jsem je ještě navrch osladila, ale kyselé zůstaly. Ani závěrečné pocukrování to příliš nezlepšilo. I když jsem vejce s cukrem ušlehala napřed, nebylo těsto dost nadýchané, ale dala jsem prášku od oka asi méně. Mám totiž piksličku z M&S, ne sáčky, a nechtělo se mi to vážit. Trouba s ochlazovacím ventilátorem zahřála okolí docela málo. Uvědomila jsem si, že jsem koláč z čerstvých meruněk už nepekla pěkných pár let, naposled tak před šesti lety snaše „do kouta“ drobenkový se sněhem. (Ne že bych si to pamatovala, ale vyhledala jsem si to v archivu článků starého webu :))
K řízkům jsem se vzchopila až v devět, měla jsem přes kilo kuřecích prsou. Za 50 minut bylo hotovo i s úklidem kuchyně.
Sobotní dopoledne začalo zprávou, že mladí zaspali. Než se vychystali, udělalo se takové horko a mně nedobře, že jsem se účasti vzdala. Akorát jsem jim předala krabici bublaniny s tím, že řízky s kaší dostanou po návratu. Přes den se nedalo dělat nic, uvnitř 29 °C, venku nejméně 37 °C. Nakonec se děti jen ráchaly někde v potůčku, neb koupaliště bylo už přeplněné. Potěšilo mě, že všechnu bublaninu snědli, i holky si daly, tak jsem to nepekla zbytečně. Dorazili kolem šesté, uchystala jsem jídlo a nakrmila je, jak to šlo. Ještě jsem nabídla jahody se šlehačkou. A dostala jsem od syna krásnou kytku, voní po komonici.
Když přijdou najednou všechny tři holčičky, je to malá smršť, i když jsou kouzelné. Vytáhnou všechny hračky, rozházejí pexeso s Elsou, panenky, knížky, dožadují se pití, taky pochutin jako ovocných kapsiček a čokolády, ty ovšem nedostaly. Ta nejmenší experimentuje s přeléváním šťávy a mléka, o něco se přetahují, chtějí pomáhat třeba s nádobím, což znamená trochu povodeň… každý s dětmi to zná.
Dnes mám ještě volno, tak jsem si to všechno sepsala – a hned je z toho celkem zábavné povídání 🙂
Nejnovější komentáře