Zrnka všehochuti pokřtěna, ale…

Na křest 5. dubna do Městské knihovny v Praze jsem si vše pečlivě plánovala, rozložila v čase, abych šetřila silami, neb jsem byla zrovna oslabená ještě po nemoci, a vypadalo to, že vše bude s pomocí bývalých kolegů a rodiny zajištěno…

Předtím se mi podařilo krom pozvánek odeslat i první objednávky, knihy podepsat, připravit ochutnávky a potřebné nádobí.

Použité recepty na četné dotazy přidávám ještě i sem:

Rahat lokum, bretaňské sušenky, gravlax (pomazánka jen z tučného tvarohu, poloviny jeho objemu domácí majonézy, medvědího česneku a sušených bylin).

Špenátové taštičky jsem nakonec udělala z listového těsta, je chunější než vyzkoušené autentické řecké, turecké či egyptské recepty :). Na jedno vyválené těsto (275 g) je třeba náplň z 1 balíčku mraženého listového špenátu a 1 balíčku balkánského sýra anebo fety (200 g). Špenát jsem rozmrazila na cedníku a opravdu hodně vymačkala, aby byl co nejsušší. Větší kousky nevadí. K tomu jsem nadrobila sýr, solit netřeba, přidala 1 vejce, 1 cibuli nakrájenou nadrobno a podušenou. Koření asi jako na gyros nebo nějaké orientální, může obsahovat skořici a koriandr a taky česnek. Pak jsem tvořila válečky – na rozmotané těsto jsem po šířce nanesla proužek náplně, těsto potřela vodou a přehnula, jen aby šlo kousek přes sebe. Váleček jsem odkrojila a spojem dolů dávala na plech. Pak jsem je překrájela na taštičky. Potřebovala jsem na ochutnávky malé kousky, jinak se dají dělat i větší nebo jiné tvary. Taštičky jsem potřela vejcem se lžicí jogurtu, ale zlehka, aby neplavaly.  Posypala jsem sezamem. Pekla jsem na 220 °C jistě dvacet minut, až zezlátly. Uchovávala jsem do druhé dne volně na mřížce, aby moc nezvlhly.

Šťouchaná buchta je z celkem obyčejného třeného těsta (350 g polohrubé mouky, 200 g cukru, 1 prášek do pečiva, 120 g rozpuštěné Hery, 2 vejce, 2 lžíce oleje, 200 ml mléka, špetka soli). Upeču ho na hlubším plechu vyloženém pečícím papírem (nebo vymazaným a vysypaným) dorůžova, stačí tenčí vrstva. Ideální je plech tak 30 x 40 cm.

 Byla jsem ráda, že jsem to tak pěkně všechno stihla, a zdálo se, že jsem na nic nezapomněla. Ovšem pozor – zvrat přišel! Psala jedna čtenářka, já čekala nějakou tu pochvalu, jak se jí kniha líbí, ale ouha! „Kniha se mi po pár otevřeních rozpadla…přikládám foto.“ Koukala jsem na to dost nevěřícně, úplný salát! Ještě jsem ve zbývajícím čase zkusila rozevřít pár dalších knížek, ale vypadalo to, že drží. Snad to tedy nebude u všech, říkala jsem si. A s tím jsem odjela knihu křtít.

Když jsem při čtení ukázky otočila stránku, zůstala mi v ruce! Viditelně jsem si povzdechla, kolegyně mě šeptem uklidňovala, že to nic neznamená… Nu, křest se vydařil, ochutnávky byly chválené a knížka taky, skoro všichni příchozí si ji nesli domů…

Ten svůj výtisk jsem doma znovu otevřela, a to už mi vypadl celý svazek listů… bylo mi všelijak, to tedy ano. Ještě jsem zkusila dva další výtisky, zda to bude lepší, ale nebylo.

Co budu dělat? Jak se to dá napravit? Budou lidi chtít vracet peníze, domáhat se reklamací, zjistím vůbec, kdo všechno byl postižen? Byly všechny ty přípravy na nic? Co moje dobré jméno, jak teď získám dost čtenářů? Vytiskne snad tiskárna knihy znovu a jak dlouho to bude trvat? Jak to všechno zařídit? Radost z pozitivních ohlasů byla pryč. Rotovalo mi to v hlavě, až se vynořil plán:

Nejdřív se spojím s nakladatelem, ten by měl zařídit komunikaci s tiskárnou. Dost majitelů vadné knihy znám, tak jim můžu aspoň hned poslat zprávu, že o vadě vím a bude se řešit… ti zbylí se snad ozvou. Jak to dopadne, sice ještě nevím, vždyť jsou potíže i s dodávkami papíru, může se to protáhnout, doba je nejistá – ale tomu se budu věnovat později, až se něco dozvím.

Nu, Jiří Nosek z Kliky mi druhý den potvrdil, že by se celý náklad měl vyrobit znovu a že určitě nemusím nikam posílat vadné výtisky. A že to tedy zjistí. Trochu mě to uklidnilo. Ozvali se totiž už první nedočkaví čtenáři, že i jim se kniha rozpadá…

Říkala jsem si, jak dlouho to asi celé potrvá a jak mi to kříží plány, začínala jsem se litovat, že mám takovou smůlu. Ovšem nějaké marketingové poučky mi někde v závitech mozkových přece jen uvízly, tak jsem si s dávkou ironie říkala: to by byla ale pěkná „stórka“, co si přát více, příběh prodává a podobné kecy z příruček.  Což se přes noc změnilo na: nakonec a proč ne? 

Sepsala jsem vám tedy celý ten zádrhel, jen ještě musím dodat rozuzlení, aneb Konec vše napraví: tiskárna skutečně vytiskne nové knihy, a to do konce měsíce. V prvním květnovém týdnu bych tedy měla být schopna rozeslat nové výtisky jak stávajícím zákazníkům, tak novým, kteří si mohou knihu předobjednat. Pražákům nabídnu ještě možnost osobního vyzvednutí (viz mail).