Necestovala jsem po až tak exotických zemích, ale pár orientálních receptů se přece jen v nové knížce Zrnka všehochuti najde. Rahat nebo lokum je škrobovitá cukrovinka oblíbená ve více zemích. Pamatuju, že za mého dětství se prodávala taková papírová krabička naplněná průsvitnými navoněnými kostkami obalenými škrobem a bylo to děsně laciné. Také z Bulharska rahat někdo občas dovezl. Nazývá se i Turkish Delight a v Turecku jsme ho naposledy koupili i my.
Receptů na netu jsem našla dost, turečtinu a jiné exotické jazyky přeložil Google. Zaujal mě jednoduchý recept i s videem, na kterém to vypadalo velmi snadně. V jiných verzích se vařil sirup a škrobová kaše zvlášť a potom se teprve obé spojovalo, provařovalo i dvě hodiny a podobně. Zkoušela jsem na malém množství s hrnečkem na presso, pak teprve více.
Rahat lokum
1 sklenice pomerančového nebo jablečného džusu 1 sklenice kukuřičného nebo rýžového škrobu 1,5 sklenice cukru 1,5 sklenice vody ½ lžičky kyseliny citrónové Na obalení 100-200 g kokosu nebo škrobu Dáme vařit vodu a džus, přidáme ostatní suroviny a mícháme asi 15-20 minut i déle. Vytvoří se hustá kaše. Vlijeme ji do vodou vypláchnuté čtvercové formy 20x20 cm a povrch urovnáme. Necháme dobře vychladnout, nejméně půl hodiny. Krájíme na menší kostky, které obalujeme v kokosu nebo škrobu, aby se nelepily k sobě.
Nepodceňte dobu prováření, kaše musí být hustá a odlepovat se od stěn i vařečky. Na chuť v ní nesmí být cítit škrob, provaření asi půlhodinové k tomu ale stačilo. Hmotu jsem urovnala a nejlépe se pracovalo s papírem na pečení, který jsem přilepila i navrch. Krájela jsem až druhý den, papír šel sundat snadno. Pod fólií zůstane rahat moc vlhký.
Podle jiného receptu se mi nepovedlo hustotu odhadnout a rahat už pak neztuhne. Zkusila jsem malý vzorek dosušit v mikrovlnce, ale to dopadlo nejhůře! I při pomalém zahřívání se hmota rozpálila, rozpustila kelímek a začoudila celý byt… Tak tudy ne!
Když jsem nechala rahat volně odkrytý, aby doschnul, ztvrdl. Když jsem ho přikryla, chytil plíseň. Obalovala jsem prvně škrobem, ale kokosem to dopadlo lépe. Škrob moc vlhnul.
Třetí pokus vypadal již uspokojivě a lehce zakryté kostky vydržely v pořádku nejméně čtyři dny. Z jablečného džusu se mi zdál lepší, mandle ani pistácie jsem nepřidávala a růžovou vodu taky ne, ta mi voní příliš po drogerii. Ne že bych ji doma měla, ale kupuje se i v lékárně. Ani barvivo nebylo třeba, sytější žluté jsem docílila špetkou kurkumy.
Na křest do knihovny 5. 4. od 17 hod. uvařím novou várku 🙂
Nejnovější komentáře