Některé tipy vypadají báječně, ale po vyzkoušení zjistíte, že nefungují nebo jsou opravdu dost podivné.
Koblihy z listového těsta
Přišlo mi to jako výborný nápad, navíc docela rychlý, že třeba vnučkám k svačině, když si vzpomenou, rychle pár koblih z kupovaného vyváleného těsta usmažím. Z plátu těsta se vykrájejí kolečka, potřou vodou, naskládají se po třech na sebe a je to hotové! Pak jsem smažila v malém kastrolku s dostatečnou vrstvou oleje. Koblihy vypadaly náramně! Ale zatepla byly až moc mastné, těsto je přece jen dost tučné. Trochu se to zlepšilo po vychladnutí, to chutnaly lépe. Nedoporučuji. Možná by šlo zkusit z jiného hotového těsta, třeba na pizzu, kdyby někdo chtěl takovou rychlovku.
Smažený kvas
Když pečete chléb z kvásku, občas je třeba ho omladit a zbyde takový slabší kvásek. Používá se na kyselo, pečou se z něj i krekry nebo lívance. A někdo právě radil, že je to zbytečné, že prostě se může samotný kvas rovnou osmažit a výborné placky jsou na světě. Vskutku snadné, ale výsledek tedy nezaujal. Mohlo by to připomínat bramboráky, ale po vychladnutí už tedy smažený kvas jedlý moc nebyl.
Obrácená jablková roláda
Jak udělat roládu s jablky? Dát je navrch nejde, to by vyschla. Takže skvělý nápad – obrátit to. Strouhaná ochucená jablka se dají na plech a zalijí těstem, po upečení se převrátí a zaroluje. Vypadá to dobře… Na plech s papírem na pečení nastrouháme nahrubo asi 6 jablek, posypeme cukrem (tak 7 lžic), skořicí a třeba i ořechy. Vrstva musí být rovnoměrná a ne moc silná, trochu ji uhladíme a zmáčkneme a zalijeme těstem. Na to ušleháme 4 vejce se 150 g moučkového cukru, vmícháme 100 ml vlažné vody a 150 g hladké mouky. Pečeme na 200-220 stupňů tak 10-15 minut, jako každá roláda by se neměla přepéct do sucha, to by nešla zatočit. Na upečený plát položíme další papír na pečení a druhý plech a vše opatrně, ale raději švihem přetočíme. Sloupneme papír z jablek a roládu zatočíme. Mně se tedy roláda trochu přilepila. Jablka s těstem se hodně propojila, takže efekt vrstev se nekonal, pročež mi to celé přišlo zbytečné. Koláče s jablky v těstě znám i snadnější. Chuťově taky nijak nenadchl, obyčejný štrúdl je mnohem lepší.
Zavřeniny
Ne, není to překlep.
Jednoduchý návod, jak uchovat ovoce, ke mně doputoval už před pár lety jakýmsi řetězovým mailem. Prý stačí zralé, čerstvě utržené ovoce strčit do sklenic a zavřít (proto zavřeniny). Toť vše. Má vydržet díky uvolňování etylénu. Sklenice se musí uzavřít do dvaceti minut od utržení, aby ten etylén zafungoval. Není třeba uchovávat v chladu.
Kdyby to totiž zafungovalo, bylo by to vtipné a důmyslné. Pár skleniček různých druhů bych sehnat mohla a uvidíme, co to udělá. Mezitím jsem pátrala dál, dotazovala se, ale nikdo nic takového neznal, ani příslušný technolog.
Nakonec jsem se během léta dostala k rybízu, špendlíkům a švestkám. Každý se divil, co to dělám, já vysvětlovala, že jde o pokus, že jinak nevím, jak to ověřit, diskuze vyznívaly skepticky. Rybíz šel do sklenice i se stopkami. Nezplesnivěl, ale stejně jako špendlíky pustil časem trochu vody. Švestky vypadaly dlouho netknutě, jako bych je tam zavřela včera. Bylo to napínavé .Jedny špendlíky jsem otvírala asi po dvou měsících, vypadaly zvenčí dobře, ale už trochu zprůsvitněly, tak jsem byla zvědavá, co s nimi je. Chutnaly hnusně, i když ne přímo zkvašeně.
Zbytek jsem zvládla pozorovat asi půl roku. O rybízu a špendlíkách jsem měla pochybnosti. A taky byly zkvašené, nedobré. Švestky zůstaly krásně ojíněné a šťávy pustily jen málo. Nijak po otevření nezaváněly a šly dokonce krásně rozloupnout. Dokonce jsem z nich upekla cobbler, i když chutnaly přece jen trochu zvláštně.
Další pokusy se zavřeninami jsem nepodnikla, ono není vždy příležitost hned ze stromu natrhat ho do sklenic, když bydlíte ve městě. Výsledek vůbec nepřesvědčil.
Nejnovější komentáře