Bývám jako babička hodně občas hodně vytížená. Nestěžuju si na to, neb moc dobře vím, že děti vyrostou strašně rychle a litovala bych, že jsem s nimi nebyla, když to ještě šlo. Jen se někdy všeho sejde najednou nějak moc. To třeba kvůli vedrům špatně spíte, do toho máte na hlídání aspoň jedno dítě a chcete chystat nějaké pokrmy na blížící se dovolenou opět s vnučkami, rozmýšlíte, co kdy uvařit, aby se to stihlo, vydrželo cestu, aby to holky jedly a nebylo to až tak pracné…
V horkách jsem dokonce ani chleba nepekla, a tak jsem potřebovala ještě dokrmit-oživit kvásek. Čili zbyde rozkvas, ten je dobrý na kyselo, které ovšem vařit teď nebudu, ale kváskové lívance by se daly udělat do zásoby a vzít s sebou, holky je mají rády. To bych při hlídání té malé mohla zvládnout, říkala jsem si. Těsto jsem zadělala jako zde. Pak se mi zdálo, že kyne nějak pomalu, zrovna se totiž ochladilo, i rozhodla jsem se dát ho do rozsvícené trouby. A šla jsem vnučce číst. Zabraly jsme se do knížky a po takových dvaceti minutách si říkám, hm, někdo asi peče, to docela voní…. Za další čtvrthodinku mě konečně napadlo jít se podívat na troubu! A skutečně, byly to moje lívance! Já nána sklerotická musela otočit knoflíkem na druhou stranu! Místo světýlka jsem totiž zapnula i nahřívání. Vytáhla jsem mísu s celkem vypečeným těstem a hlavně, s pěkně napečeným mikrotenovým sáčkem, kterým jsem mísu zakryla… Nadávala jsem si pěkně, dokud jsem vše jakžtakž nenapravila a neudrhla. Ten mikroten zvenčí asi jen tak dolů nedostanu, naštěstí to už ničemu nevadí. Ach jo, upečené těsto v kuse jsem kupodivu dostala ven celkem lehce, zbytky se odmočily. Jíst se to vážně nedalo, bylo to moc podivné…máloco vyhazuju, ale tohle tedy letělo. Uvažovala jsem, že ještě udělám další lívance, tentokrát už kefírové, ale vzdala jsem to – už jsem neměla čas ani síly. Vnučka se mezitím zabavila sama a dožadovala se pak jen nějakého jídla. Už se mi holt nedaří uhlídat víc věcí najednou.
Nejnovější komentáře