Že se neděli po Velikonocích říká Provodní, je nám aspoň trochu povědomé. Ale až před pár lety jsem zjistila, co to vlastně znamená. „Hody, hody do Provody…“ vyjadřují, že velikonoční hodování trvá i do dalšího týdne. Provoda byla slovanský svátek, vzpomínka na zemřelé, podobná vynášení Morany a oslavám příchodu jara. Na předky se vzpomínalo bujaře a vesele, hodovalo se patrně i přímo na hrobech. Pak to křesťanství všelijak přesunulo, ale Provodní neděle zůstala aspoň jako název.
Jedlo se prakticky to samé jako o Velikonocích, čili klidně zopakujte velikonoční menu nebo dojezte, co ještě zbylo 🙂 Já se pustila do dalších mazanců, chtěla jsem si procvičit zapétání věnce ze sedmi pramenů…už jsem se do nich tak nezamotala jako minule, ale musí se dávat pořád pozor – i ty mazance ze čtyř, co dělám léta, se mi snadno na okraji popletou. Těsto jsem si na prameny rozdělila jednodušeji tak, že jsem z něj udělala vysokou placku a rozkrájela ji na pruhy, které pak už s malou námahou šly vyválet dokulata. Inspirace odsud. Mám těsto dosti tučné, tak se nelepí, moukou nepodsypávám. S mandlemi jsou velikonoční, sezam provodní.
Od minule nám taky zbyly bílé klobásy, nádivku i kuřecí roládu jsme dojedli. Chce to větší kuře, aspoň 1,5 kg.
Zároveň se chci podělit o dovednost, jak vykostit kuře. Naučila jsem se to od matky, které to kdysi v okruhu známých vysvětlil jejich syn-šéfkuchař, když kuřecí rolády připravil pro nějakou společnou oslavu. Nejprve ukroutíme či uřízneme spodní části křidélek a stehýnek. Další kost nožem dokola odhalíme a také ukroutíme z kloubu. Základem vykostění je začít od páteře. Jen tak se nám plát masa nerozpadne a dostaneme celý hrudní koš ven. Krájení a pižlání nevypadá moc spořádaně, ale to nevadí. Použila jsem menší a ostrý nožík, u chrupavčitých spojení kolem žeber jsem si připomněla anatomii…a nakonec se kostra vyloupla. Ještě je třeba vyříznout nějakou tu chrupavku kolem stehýnek, no a je to. Pěkný plát masa vcelku.
Kuře se dá stočit oběma směry. Aby nebyla v jedné časti samá suchá prsíčka, stáčím raději napříč, tj. ne od jednoho boku, ale od krku dolů. Samozřejmě rolády naplním. Může se dát i masová náplň, housková, míchaná vajíčka, ptáčková náplň, jak je libo. Může se nechat jen přírodní se slaninou. Může se zatočit těsněji nebo jen sešít strany k sobě. Tentokrát jsem jen maso pokladla hodně slaninou, přidala podivný česnek a řapík celeru. Cibuli a další řapík jsem dala do pekáčku. Roláda se musí osolit a opepřit i zvenku! Může se podlít i vínem. A ze zbylých kostí a odřezků se uvaří dobrá polévka.
Na Velikonoce mi zbyl i čerstvý špenát, tak jsem si pocvičila nyní dosti populární mechový špenátový dort – možná se stane pravidelnou součástí velikonočních menu, pekl ho celý facebook:). Piškotové těsto se obohatí špenátem. Zvolila jsem formu rolády (už zase), protože to je zhruba poloviční množství než na dort. 125 g špenátu jsem rozdrtila tyčákem spolu s několika lžícemi oleje na kaši. Ušlehala jsem v robotu 2 vejce s třetinou hrnku cukru, dala vanilku, zašlehala ještě 2 lžíce oleje a špenát, pak hrnek hladké mouky s jednou lžičkou prdopeče. Rozpis na celý menší dort: 250 g čerstvého špenátu, 1 hrnek mouky, 1/2 hrnku oleje, 3/4 hrnku cukru, 3 vejce, 2 lžičky prášku do pečiva, vanilka.
Těsto jsem rozetřela na plech s papírem, nebylo ani přes celý. Peče se krátce, nesmí se přepéci, ani nedopéci, obojí se poláme. I s papírem jsem zatočila a po vychladnutí papír sloupla a naplnila krémem, který jsem si taky cvičně vyzkoušela prvně: bílkovomáslový nebo též sněhový máslový krém, který má dobře držet na zdobení dortů. Oboje totiž byla zkouška před nadcházejícím pečením dortíků pro vnučky. Na krém jsem nejprve nad parou míchala bílky (asi 3, tj. 60 g, když je máte ve skleničce, je lepší je zvážit) se 100 g cukru krupice a špetkou soli. Zahřívat se to má do teploty 71° za občasného zamíchání. Pak se šlehá na nejvyšší rychlost 7 minut do tuhého sněhu a začnou se na nižší rychlost zašlehávat kousky povoleného másla, celkem 180 g. Nakonec se ještě prošlehá naplno, aby byl krém hladký a nadýchaný. Ochutit lze poměrně čímkoli, dala jsem zatím jen citronovou šťávu asi z půlky citronu, nebylo to mnoho. Je to takový ten cukrářský krém, po nanesení tuhý. Připomínal mi ten, po kterém v dětství vždy až trnuly zuby 🙂 Plát na roládičku jsem zarovnala, abych získala těsto na mechové drobení, naplnila, zkombinovala s ovocem, co bylo po ruce, a ozdobila. Vypadalo to dost hezky. Krém byl s těstem méně výrazný, pro vnučku použiju asi mascarpone s tvarohem, kyselejší. Uvidíme, ochutnávky proběhly uspokojivě.
Nejnovější komentáře