Návštěvnost zajímavě stoupá, i když je značně závislá na tom, jak se trefím do právě aktuálního a populárního tématu na facebooku, kam dávám odkazy na starší články. Nicméně doufám, že někdo navštíví i aktuální verzi nebo se podívá na nabídku knížky 🙂 Ty, co se již častěji vracejí, snad zaujmou i aktuální témata.
Zrnka všehochuti – ukázka (Itálie, 1994)
U kamarádky doma nám její tchýně na přivítanou upekla crescentini, plněné placičky z kynutého těsta, pečené nasucho, velmi jedlé. Podobné jsou piadini, nekynuté placky. Názvů je na výběr plno a skrývá se za nimi pečivo různých tvarů, bochánky, rohlíčky, závitky. Krom sýrových náplní se šunkou do nich patřilo solené syrové mleté sádlo, ochucené rozmarýnem. To se už prodávalo ve skleničce hotové, jen ten rozmarýn kamarádka utrhla před dveřmi. Naučila jsem se ještě jiná zásadní jídla, z cuket a lilků. Cukety se sbíraly malé, tak dvaceticentimetrové, zatímco u nás se ještě stále pěstovali obři, u kterých je dužina už příliš vláknitá a nedobrá, semínka moc velká. Cukety rostou skoro samy a v Itálii obzvlášť. Ač řeka byla vzdálená téměř kilometr, celé údolí bylo zavlažováno soustavou otevřených i krytých kanálů, všechny zahrady, sady, pole. Je to tam zvykem odjakživa, bez vody by vše uschlo vmžiku.
Nadchly mě cuketové lodičky. Mám raději přípravu v troubě, ale vznikne méně šťávy, než při dušení pod poklicí na sporáku. Na dochucení můžeme dát bylinky-oregano, rozmarýn, petrželovou nať. Dušené cukety se lépe hodí k rýži, jinak se podává s pečivem či tousty. Po proležení druhý den jsou ještě lepší.
Lilky mě rovněž lákaly, u nás to ještě byla vzácnost. Na trhu se jich tu prodávalo několik druhů v různých velikostech a barvách, žíhané i jednobarevné. Vyzkoušela jsem pro začátek dvě úpravy. Lilky je většinou potřeba dát vypotit, aby nebyly hořké a nenasákly tolik omastku. Ale tenhle první recept se bez toho obejde.
Zapečené lilky: 2 lilky, asi půl skleničky protlaku, několik lžic strouhaného parmazánu, sůl
Lilky nakrájíme na kolečka 1, 5 cm silná a rozložíme vedle sebe na plech s papírem na pečení. Každé kolečko posolíme, zakápneme protlakem a posypeme sýrem. Dáme zprudka upéci. Podáváme s pečivem. …
Kamarádčin klučík měl v té době narozeniny, a tak jsem se účastnila i oslavy a jejích příprav. Bylo pozváno různé příbuzenstvo a známí v počtu asi patnácti osob. K podobným příležitostem nechyběly v italských domech zvláštní místnosti k tomu zařízené, něco jako sklípek nebo krbárna, prostor spíše veřejný, něco mezi domem a venkovním posezením. Vlastní obytné místnosti se považují spíše za soukromé, tam se návštěvy moc nevodí. „Je to docela praktický, my tu místnost máme tady za garáží, dá se vyjít na druhou stranu na zahradu. A za horka je tu příjemně.“ Líbilo se mi rustikální kameninové nádobí i praktické vybavení včetně záchodku. Mohlo se tu kouřit. I italská babička se chtěla podílet na jídelníčku. Vařila hovězí polévku s malinkými nudlovými prstýnky-tortelinami, jeden jako druhý, které byly její chloubou. Na další chod upekla králičí maso na víně s česnekem, rajčaty a rozmarýnem.
Králík na víně po italsku: 4 porce králičího masa, 2 cibule, 4-6 stroužků česneku, 50 g slaniny, 4 vyzrálá rajčata nebo ½ plechovky sekaných, ¼ l bílého vína, olej, sůl, asi 10 cm čerstvého rozmarýnu
Očištěné (odblaněné) porce králíka osolíme, opepříme a vložíme na olej a slaninu do pekáče, přidáme cibuli nakrájenou na klínky, stroužky česneku dle chuti, pokrájená rajčata a podlijeme přiměřeně vínem. Navrch poklademe několika kousky rozmarýnu. Dusíme v troubě pod pokličkou nebo alobalem na 150 stupňů cca hodinu, pak odklopíme a při vyšší teplotě dopečeme na barvu. Maso vyjmeme a udržíme v teple, šťávu podle potřeby dolijeme vínem, dosolíme a zredukujeme.
Následovalo maso narychlo s listovým salátem. Podával se i žlutý meloun s pršutem a domácí klobásky. A my s kamarádkou chystaly moučníky. Dorty jsme udělaly snadno. Na dva koupené korpusy jsme navršily krém z tvarohu a másla, že mascarpone je moc tučné. Mimochodem, italský tvaroh není vůbec nakyslý. Ozdobně jsme ho pokladly barevným ovocem, zvlášť pečlivě vybraným, a potřely želatinou, aby neoschlo.
Na takovou oslavu se patří mít více druhů moučníků, dalším byla klasická ořechová roláda podle receptu, který si kamarádka přinesla z domova. Ořechová roláda: 5 bílků, 100 g cukru krupice, 40 g strouhaných oříšků, 40 g hladké mouky, 200 ml smetany ke šlehání
Z bílků vyšleháme tuhý sníh a vmícháme do něj cukr, pak přidáme oříšky a mouku. Hmotu rozetřeme na papír na pečení na plech a upečeme do růžova asi 10 minut. Hned obrátíme na vlhkou utěrku, stáhneme papír a zarolujeme. Po vychladnutí naplníme ušlehanou šlehačkou, pomocí utěrky zamotáme a zabalíme do alobalu. Necháme jeden den v ledničce provlhnout.
Těmito jednoduchými recepty kamarádka všechny přítomné oslnila, péci takové moučníky doma tam není zvykem a Italky to moc neumějí. Ale jiná česká jídla v novém domově moc neuplatnila, snad pár v zimě – guláš, bramboráky. V teplém počasí se tam naše klasika vůbec nehodí. Krom toho Italové nechápali naše omáčky: „To jíte mouku s moukou?“, čímž měli na mysli knedlíky a omáčku s jíškou. Ale ani její mladší sousedky moc nevařily, ještě tak strčit pastu do hrnce a k ní něco jednoduchého, maso jen narychlo. Ragú z mletého hovězího na těstoviny už považovali všichni za vyšší kuchařskou, hrozně s tím nadělali. Pizzu doma nikdo nepeče: „Ta kulatá je z kynutého těsta, kdo by se s tím doma mořil, navíc se vytahuje a vytáčí strojem, umět to dotenka je extra profese. Spíš se dělá doma pizza krájená z plechu, z těsta taky kynutého, vyššího, dává se do něj hodně sýra, neztvrdne tak hned. Ale jednodušší je si ji koupit hotovou v krabici.“
Domů jsme zase jeli obtěžkáni spoustou věcí a jídla, koupila jsem si výhodně papiňák, který sloužil jistě dvacet let. Vezla jsem artyčoky, kapary, olivy, sušenou šunku, vše stále ještě doma nedostupné.
Nejnovější komentáře