Kuře na černém pivě

Kuře na černém pivě

by Vilemína

Může to být považováno za české národní jídlo? Asi jak kdy. Podle „šéfa“ Zdeňka Pohlreicha kuře na pivě rozhodně české jídlo je. Předváděl ho na jednom kurzu, kterého jsem se před lety zúčastnila, a ke kuřeti přidával ještě žampiony. Omáčku zahušťoval šlehačkou a máslem.  Recept jsem s úspěchem používala.      

Došla jsem pak až k vlastní variaci, která se mi nezdá úplně marná.
Kuře jsem připravila na černém pivě a na kořenové zelenině.
 
U každého nového receptu na kuře vzpomínám, jak jsme v 60. a ještě i v 70. letech mívali kuře k obědu a jak se dělalo stále stejným způsobem, jen se celé upeklo s kouskem cibule. K němu býval nejčastěji bramborový salát, někdy dušená rýže. A to skoro každý víkend. Sama to už dnes nedovedu pochopit. Přitom matka měla novinky ráda, to spíš otec změny, zejména v jídle, nesnášel. Velmi typické – ale jako holka jsem to ještě nevěděla:)
 
Hodí se využít rozmanité kuřecí díly, spíš stehenní než z bílého masa. Můžeme rozporcovat celé kuře, které částečně zbavíme kostí. Postup stručně: křídla pryč, stehna vylomit a odkrojit, prsíčka odkrojit od hrudníku. Kůži nechávám.
 
Porce kuřete pak osolím a opepřím. Stojí za to nejprve je opéci zprudka na směsi oleje a másla a z kastrolu je vyndat. Pak přijde na řadu nejpodstatnější část přípravy: základ na omáčku. Do zbylého tuku hodím kořenovou zeleninu, nakrouhanou na hrubo. Mražená na nudličky taky nevadí, ušetří práci a na chuť to zatím nikdo nepoznal. Na jedno kuře dám klidně celý sáček, jen chvilku trvá, než se vypeče. Může se nakombinovat i s pórkem.
K orestované zelenině přidám větší cibuli, rovněž pokrájenou na hrubší kousky, 2 stroužky česneku. A nyní to přijde: přileju tak 150 ml černého piva, nejdřív zajímavě pění. Když se trochu odpaří, ještě přidám. Hodí se i špetka dvě nového koření (ideálně mletého), bobkový list. Vrátím do kastrolu opečené maso, přiliju trochu vody, a zakryté pokličkou vše dusím doměkka. Pivo ještě přidávám podle chuti, minule jsem ho spotřebovala skoro celé a hořká od něj omáčka nebyla – musí se dávat po částech a vždy vyvařit.
Trendem sice je omáčky mixovat a pasírovat, ale mám radši kousky, a strávníci rovněž. (Foto omáčky se moc nezachovalo, doplním průběžně lepší, tady zůstala na dně kabičky a zeleniny bylo zrovna hodně.) Tak to už je každého volba.
Víc není potřeba – je to vlastně jednoduché jídlo, připravené z dostupných domácích surovin – kdo může říct, že není dost typicky české? Hodí se k němu vícero příloh, včetně rýžových nudlí.  

Zajímavý je i krupicový svítek. To je příloha vcelku rychlá a snadná. Na běžné pánvi snadno upečete 3-5 porcí. Na jedno vejce počítám 40 g krupice, to je tak jedna porce. Jednoduše vidličkou promíchám v misce vajíčka s krupicí a špetkou soli a upeču na směsi oleje a másla takovou tvrdší omeletu, z obou stran. Pak ji ještě trochu navrch posolím a zaliju vařící vodou např. z rychlovarky, aby byl svítek potopený. Bude to prskat a bublat, přiklopím pánev pokličkou a dám na malý plamen. Vodu podle potřeby přiliju, taky svítek opatrně otočím – jak se navaří, bude měkký, a může se tedy rozpadat. Měl by vyskočit do výšky, ale víc jak o polovinu se mi to nikdy nepodařilo 🙂 Musí být hlavně kyprý, jinak přidejte vodu a ještě povařte, je-li moc mokrý, vysušte s odklopenou poklicí.    

Related posts