Tvarohové koblihy, co smaženou rybu nahradí

Předváděla jsem se jím už v mládí, míněno kolem mých sedmnácti. Našla jsem ho v knize Jozy Břízové U stolu s paní M. D. Rettigovou z roku 1972, kde bylo pár receptů, upravených na socialistické poměry, zjednodušených a z dostupných surovin.

 

Moc mě tehdy pobavilo, že podle Retyšky tyto koblihy mohly při nedostatku ryb nahradit smaženou rybu. To byl ten impuls, co mě pobavil a nutil je vyzkoušet! Ale jak jsme si tehdy jako tři holky, co jsme spolu jezdlily na prázdniny, uvedly v cestovním deníčku, koblihy byly dobré, ale rybu nenahradily. Jedly jsme je k hovězí konzervě, jak najdete i v knížce Cukr na nitku.

Můžeme je však udělat i nasladko, s dobrou marmeládou nebo obalené skořicovým nebo vanilkovým cukrem. Pustila jsem se do nich po mnoha letech.

Nejprve jsem nahradila čtyři žloutky dvěma a jedním vejcem. Do těsta jsem pak krom vzešlého kvásku přidala o trochu víc mléka, bylo moc tuhé. Kynulo jen něco přes čtvrt hodiny a kobližky jsem raději vykrájela z placky na prst tlusté, kterou jsem roztáhla jen rukama po válu. V oleji musí plavat, smažila jsem první stranu přiklopenou, druhou odklopenou, ne naplno, aby se upekly dobře i uvnitř. Samozřejmě se dá použít fritéza. Dávala jsem je na kuchyňský papír a překvapilo mě, že ho skoro nezamastily. Byly dobré s rybízem jako brusinky i se zbytkem karamelového krému. Kobližky chutnají nejlépe čerstvé, po půl dni už moc zgumovatí.

 

Droždí rozmícháme v mléce s cukrem a necháme vykynout. Tvaroh smícháme se žloutky, přidáme mouku a špetku soli a vzešlé droždí. Těsto necháme chvíli kynout a smažíme malé koblihy, které vykrajujeme lžicí.Podáváme k omáčce nebo obalíme v cukru.