Licence na elektronickou verzi skončila s rokem 2021. Jsou dostupné jen ukázky.
V pokračování mých vzpomínek hlavně na jídlo a vaření se místo děje přesouvá na sever do vlastní samostatné domácnosti 80. let, doby pomazánek a levných pokrmů. Jaká propast tehdy zela mezi nimi a nejprostšími kulinářskými zážitky z prvních cest na vysněný Západ po Listopadu! Vyprávění provázejí recepty osvědčené a vylepšené, přitom snadno proveditelné a dostupné.
Totiž původně jsem je v Cukru na nitku, ve kterém jsem vzpomínala hlavně na své kuchařké začátky s babičkou i matkou, vnímala jen jako ilustraci doby. Překvapilo mě, že mnoho čtenářů a čtenářek podle nich skutečně i dnes vaří. Připomínají jim totiž kuchyni jejich dětství. A dnešní třicátníci a čtyřicátníci zase najdou svá oblíbená jídla v Kyselu…
Kniha vyšla na konci listopadu 2015 v Mottu (Albatros media) a je téměř rozebraná.
Prohlédněte si i pár obrázků k uveřejněným receptům.
...a uvařila jsem své první kyselo z kupovaného pekárenského kvásku. To pro mě jako přivandrovalce představovalo dlouho zcela tajemnou věc, o níž jsem se dozvídala jen útržky, jako by ji domácí tajili – jen v několika obchodech bylo u pultu s lahůdkami občas vidět velké kelímky záhadného obsahu s papírem připlácnutým navrch. Prodavač to celé ještě zabalil do dalšího papíru. A taky byl kvásek hned pryč, než jste přišli na řadu, a vy jste zas nevěděli, co to tam vlastně bylo. Kdo věděl, měl jasno, ale popisky a návody u toho nebyly.
Ten polotajemný stav trvá dodnes, sice se někdy kvásek prodává u pečiva zabalený v mikrotenovém sáčku, ale opět bez dalších vysvětlivek. Podle nedávné zkušenosti se dá koupit dokonce v květinářství!
Postupně jsem pátráním u domorodců zjistila, o co v případě „kyselo“ jde. V kuchařských knihách jsem tehdy nepochodila. Moje nejbližší sousedka a kamarádka, ač rodilá horalka, prostě kyselo neměla ráda, a tak o něm mluvila s despektem a vágně. V dětství ho totiž musela jíst nejméně jednou za dva týdny, tak ji už nelákalo. Ani jsem ho nemohla nikde ochutnat, většina známých se na Sever též přistěhovala, včetně mužovy rodiny. Vyptávala jsem se i kolegů ve škole. Ale dozvěděla jsem se zas jen něco: „Kyselo neni špatný, když je dobrejch brambor, trochu libečku, nebo aspoň houba…“
Nebo od mladé kolegyně z Podkrkonoší: „No, jako polívka to není, je to spíš jídlo. Mamča po kyselu vždycky ještě vařila knedlíky plněný jabkama, tak si to z dětství pamatuju. To víš, já se o vaření nezajímala – ty se máš, že umíš vařit,“ povzdechla si.
Nejnovější komentáře