Prohlédla jsem různé články i pořady o MDR, abych si ke své lítosti potvrdila, že to, co se v současnosti za Rettišku vydává, je její tak ze dvou třetin a ještě jsou recepty různě upravené. A právě z těchto verzí se dnes vychází, takže se jí připisují i nejrůznější pozdější výmysly. První část zde.
Struktura obsahu se změnila podstatně, stala se i přehlednější. Celé oddíly receptů však u MDR nenajdeme! Je jic tam třeba jen pár, roztroušených v jiných oddílech, ale žádné samostatné paštiky, pudinky, rosoly, z ryb jen ty nejběžnější, zvěřiny málo, žádná vydra ani hlávkový salát, dortů asi deset a ne třicet.
Již v 5. vydání nakladatel Pospíšil uvádí, že hned „několik paniček, zvláště pak moje dcera k rozmnožení knihy přispěly…“ Možná jim křivdím, ale ve mně to hned vyvolá obrázek, jak se takové paničky v době, kterou trochu známe z literatury, dohadují při snaze nacpat každá do knihy něco svého… S dalšími vydáními to pokračovalo a receptů přibývalo, jak vysvětluje v 10. vydání Antonie Dušánková, hlavní autorka těchto změn:
…p. nakladatel požádal mne o důkladné prohlédnutí a rozmnožení
této knihy, já pak ochotně jsem se podrobila práci této dílem z lásky
k věci, dílem pak z úcty ku zvěčnělé spisovatelce, jejíž osobní žačkou
z části nazvati se mohu, v outlém svém mládí delší čas u ní pobyvši.
Upravila jsem toto nové vydání zcela pro dobu, v nížto žijeme;
vymýtila jsem co možná kořeni, jež novější doba nemiluje,
ponechavši je pouze tam, kde se odstraniti nedá; rozmnožila jsem
vydání toto značným počtem nových pokrmů masitých, moučných,
labužnických, rosolů a jiných, takže nyní 1112 samostatných čísel
obsahuje.
Nejpozději od 17. vydání v r. 1888 je text psán již latinkou, vydání mezitím nejsou k dispozici. Pro srovnání uvádím, že latinkou byla tištěná již r. 1867 jiná kniha, Malá domácí kuchařka. Ve vydání z roku 1895, kde je již 1190 receptů, se zase píše: dle poměrů nynější doby a se vzhledem k novým mírám a váhám bedlivě upravila Antonie Dušánková.
Rozumím tomu tak, že vydavatel chtěl použitelnou a současnou kuchařku, praktickou pomůcku, proto všechny ty změny. Nešlo mu o historickou věrohodnost. Ale je dobré si to uvědomit a nepřipisovat MDR, co vznikalo dalších sto let po její smrti.
Během 19. století se měnilo i vybavení kuchyně, a s tím přišly i nové postupy přípravy jídel. Rozšířily se zděné, kachlové i smaltované sporáky (ano, spořily palivo) a v domech byl postupně zaváděn vodovod. Propagovala se čistota, i když s hygienou to ještě moc společného nemělo. Ale bylo snazší pomalé dušení pokrmů i pečení menších tvarů (koláčů, cukroví) v troubě místo ve velké chlebové peci.
Uvádím pro příklad několik receptů z pozdějších vydání, které u MDR nenajdete, některé jsou značně podivné, jiné i dnes běžné:
Polívka se ságem, Beefsteak na čerstvý způsob, Smažené telecí uši s brzlíkem, Hořící jitrničky, Kuře na paprice, Vyzina s mušlemi, Koroptve na francouzský způsob, Zadělávané sluky, Dušení skřivánci, Bublanina višňová, Zaječí dort, Jícha k posypání koláčů (tj. drobenka), Zmrzlina z páleného cukru…
V další části se už budu věnovat podrobněji původním verzím od MDR a jejím radám.
Nejnovější komentáře