Tohle výročí mě zaujalo, když jsem vybírala téma pro letošní jarní přednášku o vaření: a jakmile jsem se pustila do luštění podkladů, hned bylo jasné, že to není tak jednoznačné téma: Jaké byly původní recepty, skutečně psané paní Lénou? Kdy a proč se to změnilo? Totiž to dnes dostupné vydání s ní má vskutku společného pramálo. Ale o tom později.
Sepsání a vydání kuchařky nebylo nijak idylické. Autorka o tom sama píše v předmluvě k druhému vydání: První verze rukopisu, oddíl Pojednání o pokrmech masitých, se dostal do nepravých rukou a byl vydán v Jindřichově Hradci pod jiným názvem i jménem autora a bylo to řešeno právní cestou, aby se „ospravedlnilo její jméno a ztráta nakladateli Pospíšilovi se uhradila“. Jak to dopadlo, nevím, to už jsem nezjistila. Proto první kuchařka vyšla roku 1826 a ne již 1821. U třetího vydání se zase dozvíme, že její recepty opisovaly autorky různých německých kuchařek, třeba Walburga Šislerová z Litoměřic. Inu plagiáty existovaly vždycky.
Domácí kuchařka však měla úspěch. Jen za života „spisovatelkyně“ vyšla čtyřikrát v češtině a rovněž čtyřikrát v němčině. Zatímco v prvním vydání najdeme 300 receptů, ve čtvrtém z r. 1844 již 793 receptů. Rettigová se „přičinila mnohé nové pochoutky připojit, čímž se i vybíráčkům zavděčit“ doufala. Nabádá děvčátka, aby četla recepty pozorně a při přípravě jídel nebyla nedbalá, neb tak se i nejchutnější jídlo může zkazit. Tyto verze jsou všechny dostupné v Digitální knihovně Kramerius, ale jsou psány kurentem a měří se na loty, žejdlíky, libry, pokud vůbec je množství surovin zmíněno.
I napadlo mě si v tom trochu bádat, zkouším porovnávat obsahy, neb mnohé z receptů Rettigové připisových její zkrátka nejsou. Rovněž mě zajímá, v jakých podmínkách a s jakým vybavením se před 200 lety vařilo, to má samozřejmě na postupy vliv. Sporáky sotva začínaly, až do konce století byla běžnou černá kuchyně, tedy otevřený oheň, k pečení velká pec, která se dlouho rozpalovala. Běžně se v ní nepeklo, jen chleba nebo větší kusy, ale maso nebo koláče spíš ne. Nad oheň se dalo něco zavěsit nebo do uhlíčka postavit hrnec na trojnožku, taky se mohla dát na hrnec vhodná železná poklice (nejspíš s okrajem – známe dutch oven) a na ni žhavé uhlíky… Na větší hygienu a čistotu při vaření nebyl ještě prostor. Nedlouho předtím (1817) přišel neúrodný rok, hlavně nedostatek chleba, ale i dalších surovin, dochovaly se různé tištěné rady, jak si počínat. Doporučovalo se využívat divoké byliny , pýr i vodnici, topinambury (slunečnice bambulinatá), kaštany, bramborovou mouku, houby, cikorku i nejrůznější živočichy od žab, šneků po ptactvo i další dnes bizarní druhy. I takové recepty totiž ještě v kuchařce jsou. Rettigové je rovněž vytýkána přemíra vajec. Ví se, že vejce byla před 200 lety menší, ovšem o kolik, těžko říci. Je však dobré to mít na paměti.
První vydání vypadalo takhle:
Pokračování bude…
Nejnovější komentáře