Vnučka B., co má ráda japonskou kuchyni kvůli těm všem mangám a lovcům démonů, a byla už na kurzu suši, mě jednoho plonkového prázdninového dne přemluvila, ať uděláme moči, japonský dezert z rýžové mouky. Tu jsem doma neměla, ale protože zrovna ségry šly s mámou na nějakou kontrolu a potom ke mně, hned domluvila, že jí máma cestou tu mouku koupí…no, byla to rychlost, jak to zařídila. Mouka byla ta správná, na dezerty, že ta druhá se nehodí.
Pak jsme hledaly na pinterestu nějaké recepty, našly různé postupy a vybrala jsem něco jednoduššího a s využitím melounu, který byl náhodou též doma. Moči se dělá s ovocem i s mlékem nebo šlehačkou, i plněné jako knedlíček, i samotné kuličky nebo čtverečky. Příchutí může být mnoho. B. byla hrozně nadšená, já ale moc ne, protože co jsem už dříve ochutnala, mě nijak neuchvátilo. Ve všech receptech najdete úplné ódy na chutě a gumovou strukturu moči, které vás mají povznést přímo do nebe, do letních vzpomínek, do chvil plných lásky a další orientální výmysly.
Nejprve jsem umixovala meloun na pyré, bylo třeba 1 hrnek. Smíchaly jsme s 1 hrnkem rýžové mouky, 1/2 hrnkem cukru a trochou vody. Těstíčko jsme dál zpracovaly v mikrovlnce, musí být přikryté s otvory pro páru. Stačí vlnit pět minut, až bude pružné a trochu průsvitné, pak přidat kousek másla (asi 30 g) a nechat vychladnout, promíchávat a hníst, aby se máslo zapojilo. Což se snadno napíše, leč hmota je velmi lepivá, táhne se, no nic pro mě! Na chuť nic moc. Ale holka byla stále nadšená. Jak hmota chladne, dá se s ní stále hůře nějak manipulovat. Podle některých receptů se tvoří kuličky, v jiných se dává vychladit celý blok a nakrájí se na čtverečky po odpočinutí…no, nějak nám nešlo ani jedno, moči se táhlo až moc. Jak chladlo, chutnalo podle mě stále gumověji… Nejchutnější je prý dvě a tři hodiny po uvaření. Ani ségry ten japonský dezert zrovna nenadchl. B. si odnesla pak moči domů, může se dát i zmrazit a před konzumací nahřát v mikrovlnce. Z celého hrnku mouky toho bylo až moc. Ale zbytek jsme nechaly na příště. Taky jsem se dočetla, že ta přílišná gumovitost vznikne moc dlouhým hnětením, tak to zkusíme uhlídat lépe.
Pro další pokus jsem vybrala recept s mlékem: 1 hrnek rýžové mouky, 0,75 hrnku plnotučného mléka, 3 lžíce cukru. Těstíčko se má nechat 5 minut odpočinout a potom vlnit minutu, pak promíchat, vlnit další půl minuty opakovaně, celkem asi 2 – 3 minuty, čili méně než v prvním receptu. Z mírně zchladlého se rukama posypanýma škrobem tvoří kuličky a to je vše. Tedy lze přidat i nějakou příchuť, matchu, kokosové mléko místo kravského, hnědý cukr nebo kakao.
To mléko a postupné vlnění dalo o něco lepší výsledek. Vyválely jsme placku a chtěly plnit čtverečky, jak se psalo v receptech. Dokonce Nutellu doporučovali k plnění, tak jsme to zkusily a se soleným karamelem taky, ale to tedy moc dobrý nápad nebyl. Tuk z náplní v teplé hmotě způsobil, že už vůbec nešlo moči zabalit a zakulatit. Podle mě ani chuť to nijak nezlepšilo, sladká guma… Tak nevím, vnučce se to sice líbilo, něco snědla, ale výsledek moc nepřesvědčil. Budu ji muset navnadit na nějaké jiné japonské pečivo, lepší chuti a struktury.
Jestli se zajímáte i o jiné cizokrajné recepty, určitě si pořiďte moji knížku Zrnka všehochuti. Vyprávění o cestování a vaření od devadesátých let do začátku tisíciletí i další recepty vás za pošmourných večerů může rozptýlit mnohé nenálady…
Nejnovější komentáře