Tenhle recept pochází údajně z některého francouzského kláštera. Mně ten název není neznámý, jistě se o tom muselo mluvit někdy za mého dětství, tipuju spíš babičku než matku. Mělo to vyjadřovat lehkost jako vánek, matka přeedstavená by přece nebyla vůbec schopna vypustit něco nevábného, naopak… Recepty na malé kobližky z odpalovaného, čili pařeného těsta, jsem našla ve všech svých starých kuchařkách Retiškou počínaje, i když pod různým označením. Dohledat jejich původ asi ani nejde. Ale recepty i jejich názvy se přesouvají ze země do země a mění se za pochodu od nepaměti. Tahle varianta koblih mě nadchla svou snazší a rychlejší přípravou a hlavně lehkostí, opravdu jak obláček, a mizí nepředstavitelnou rychlostí…tu jednoduchou várku doporučuji jen na zkoušku, pak nebude stačit ani dvojitá!
Větry matky představené
olej na smažení, cukr na obalení
Na dvojitou dávku stačí 3 vejce.
V kastrůlku ve vodě rozpustím cukr, sůl, máslo, odstavím a přidám mouku. Míchám, až se vytvoří koule, která se nelepí na stěny. Po jednom přidávám vejce, každé dobře vmíchám. Ještě přidám trochu rumu. Netrvá to dlouho, tak si včas dám nahřát do menšího kastrůlku olej, aspoň 2 cm na výšku. Těsto konzistence pudinku nabírám lžičkou a hážu do rozpáleného oleje, ale ne na moc vysokou teplotu. Kousky pak převracím, aby byly ze všech stran zlatohnědé – málo usmažené pak splasknou, čili radši nechat déle. Vyndavám je na kuchyňský papír a cukruju decentně nebo skoro vůbec, neb těsto se mi zdá sladké ažaž. Jak dlouho vydrží, nevím, mizí hned. Ale jako všechno smažené bude trvanlivost v řádu hodin. V starších receptech se doporučuje podávat je i se šodó nebo malinovou omáčkou. Vnučky si je velmi oblíbily, i dvojitá dávka zmizí obratem. A když je trpělivost při smažení, obracejí se větříky samy.
Nejnovější komentáře