Když jsem uviděla prodávat melouny za nezvykle úžasnou cenu, hned se mi vybavily i zajímavé recepty na džemy, které mě nedávno zaujaly na sítích. Trochu jsem o tom přemýšlela a nakonec zakoupila meloun asi pět a půl kila těžký, který vypadal dosti zrale, měl pěkné proužky i žlutou tvářičku… A opravdu byl zralý a hodně sladký.
Pak jsem strávila na dvakrát několik hodin študováním receptů z melounové dužiny i slupek. Co najdete jeden den, druhý jakoby neexistuje, špatně se mi to porovnávalo, měla jsem k tomu jen mobil. Někde se dával meloun odležet s cukrem, jinde se hned mixoval, žádný recept nebyl ze všeho dohromady. Holt jiná konzistence, to by asi nedělalo dobrotu. Recepty zcela jednoduché, jen osladit a povařit, pomixovat a hotovo, někde odležet, vařit na třikrát, přebírat zrníčka, pektin přidávat či nepřidávat, cukru buď stejně, co váží meloun, ale i polovina nebo třetina, i recept bez přidaného cukru, ale citronová šťáva a ocet vždy, to je jasné, i kvůli konzervaci… Pořád jsem se nemohla rozhodnout, co bude lepší. I napadlo mě, že uvařím zvlášť dužinu a zvlášť slupky a potom to nějak spojím. Zrníčka prý vyplavou a dají se sebrat, jindy se vše pasíruje, ale v jiném receptu zas stálo, že zrníček si nevšímáme… Pak z toho nemáte mít hlavu jak pátrací balón! Do toho zrovna ještě někde na fb proběhla diskuze, zda ta slupka vlastně není jedovatá a podobně, ta ošklivá chémie je přece všude. To ale ne, měla by být naopak plná prospěšných látek, dokonce i zrníčka obsahují samé úžasnosti! A taky připomínám, že meloun je zelenina. Dle selského rozumu jsem pak uvážila, že přece se všechny marmošky dělají prakticky stejně, kolem půlky váhy ovoce dát cukru, vařit do zhoustnutí nebo přidat nějaký pektin, záleží, kolik ho má ovoce. Což u melounu bude málo. Tak nejspíš tam nějaký přidám, uvidím. Holt adrenalin v kuchyni nechybí. Nechcete to zkazit, dělat zbytečnou práci, spořivá část dušičky by taky nerada něco vyhazovala, obáváte se, jaká bude konzistence, chuť, zda to pak někoho zaujme, zda se to nekazí, zkrátka milion drobností, které ale je třeba rozhodnout a vyřešit předem.
První fází bylo meloun nakrájet, ještě jsem trochu odebrala k přímé konzumaci a získala přibližně dvě kila dužiny a dvě kila slupek. Velkým ostrým nožem to šlo dobře, i zelená slupka se dala okrájet docela snadno. Vše jsem dala s cukrem odležet, neb z jiných receptů (rybíz à la brusinky, povidla) víme, že se pak nemusí míchat. Protože se mi zdál meloun opravdu hodně sladký, dala jsem asi tak tu třetinu cukru a zatím asi 3-4 lžíce citronové šťávy do každého druhu. Ještě přidám vanilku a skořici, obé vcelku. Vařit budu nejdřív kousky a potom mixovat, pyré totiž často bublá, připaluje se a prská do okolí, tak to udělám až ke konci.
Za pár hodin melouny pustily dost šťávy, tak jsem je dala vařit. Kupodivu to trvalo docela dlouho, ani dužina se nerozvařila na kaši hned. Jak pravil překladač, měla být žvýkavá, což byla, prostě gumová. Čili jsem ji vařila jen o málo kratší dobu než slupky. Kousky jsem ale měla nakrájet menší, tak centimetrové – ještě jsem je posekala nožem přímo v hrnci. Zrníčka jsem potom trochu sebrala lžící, ale to by se nyní nemuselo. Každou část jsem rozmixovala tyčákem a překvapilo mě, že obě pyré mají skoro stejnou barvu.
Pak jsem přilila pyré z dužiny ke slupkám přes cedník, stačí jako na nudle, zrníčka i koření se krásně zachytily. Drátěné síto se dužinou ucpávalo. Výsledná hmota byla hrozně sladká a neměla moc chuti. Přidávala jsem ještě hodně citronové šťávy i nastrouhané kůry. Napočítala jsem, že na čtyři litry pyré budou třeba čtyři gelfixy, tahle polívka by sama neztuhla ani omylem. Smíchala jsem je s trochou cukru (2 lžíce na sáček) a rozpustila v pyré. Vařila jsem celkem asi půl hodiny, ještě přikyselila a zkoušela, zda meloun želíruje na talířku v ledničce. Když to bylo hotové, nakonec jsem do džemu přidala trochu rumu, aby se chutě zvýraznily, sám tam znát není, to by ho muselo být nejméně litr… Mezitím jsem si nachystala sklenice a naplnila, zavřela. Bylo jich deset o objemu cca 350-400 ml. Druhý den jsem zasterilizovala jen dvacet minut pro jistotu, vždyť je tam ten Gelfix. Udělala jsem si ještě dvě malé skleničky na ochutnávky, zkusím po několika týdnech a před Vánoci, zda se džem rozleží a chuť více vynikne.
A výsledek? Jde to a mohlo by to být zajímavé. Hlavně musíte mít pořádně zralý meloun. A když necháte u slupek tak půl centimetru dužiny, bude džem ze slupek chutnat stejně jako z dužiny a i barva bude stejná. Takže sláva úspornému vaření.
Nejnovější komentáře