Preclíky, původem postní pečivo, jsou populární hlavně v Německu. Jak to bývá, nejsou cizí celé střední Evropě, a to už od sedmého století: slušná tradice, ne?
Na Černou či Liščí neděli, to je první postní neděle, prý panímámy pekly preclíky v noci. Ráno je navěsily dětem na proutky, které rozstrkaly po zahradě, že je tam poztrácela liška, když běžela kolem. Někde to mohlo být případně i nějaké jiné zvíře, třeba i čáp. Jiná verze praví, že preclíky tam liška pro děti zanechala.
Louhované preclíky jsou typické pro Německo. Dnes se většinou používá soda místo louhu, to je přece jen žíravina a zacházení s ní vyžaduje opatrnost a dodržování určitých pravidel. Jedovatý louh není, neb se pečením rozloží na neškodné látky, ale popálit se můžete snadno. Za mě se už v domácnosti nepoužíval, jen se vyprávěly nějaké hrůzostrašné zkazky. Vlastně mě nikdy nenapadlo spojovat význam slov jako vylouhovaný s louhem, spíš s vymáčením. Ono to je hodně blízko, neb v českých kuchařkách MDR počínaje přes Kejřovou až po Fialovou se preclíky mají povařit v osolené vodě. Kejřová dokonce radí použít vodu z knedlíků nebo do čisté přidat lžíci mouky, prý aby se leskly.
Zkusila jsem louhovat preclíky v sodě i jen v osolené vodě a kupodivu to velký rozdíl nebyl. Takže postup lze ještě zjednodušit. Dělá se to proto, aby na povrchu preclíky více zhnědly, ale soda mi trochu vadila chuťově a ještě preclíky hrozně klouzaly. V kastrolu nejméně v litru vody jsem tentorkát rozpustila jen sůl a v mírně vařící lázni preclíky po pár kusech (radí se i po 1) tak půl minuty povařila, až vyplavaly a zvětšily se. Děrovanou obracečkou jsem je skládala na plech, potřela bílkem a sypala solí, dobrý je i mák, kmín, sezam. Potírat bílkem se můžou nebo nemusí, stačí hned po upečení potřít mlékem. Pekla jsem na 180 °C pěkně dozlatova, spíš více, asi 20 minut. Preclíky jsou nejlepší v den upečení, vydrží tak 2 dny.
Nejnovější komentáře