Koblížky se smaží i ve všech sousedících zemích. Zejména v době masopustu bylo k dispozici dost tuku – sádlo ze zabijaček i nově vylisovaný olej. Recepty se příliš neliší, semtam se objevují i jiné tvary, třeba hranaté nebo různě zapletené, šišky, cůpky, uzlíky. Proti klasice vydrží kynuté bramborové těsto déle svěží, jak radí sestra Anastázie, a to má v Polsku váhu! Recept jsem ještě o něco zjednodušila a vyšel krásně.
Vzala jsem 1/4 kg uvařených brambor, oloupala a nahrubo pokrájené hodila do robota a rozdrtila metlou. Také můžete brambory nahrubo nastrouhat. Přisypala jsem 1/2 kg hladké mouky, špetku soli, 2 vejce rozmíchané s 4 lžícemi cukru, 4 lžícemi rumu a 4 lžícemi mléka nebo vody, 20 g nadrobeného droždí, zpracovala těsto a po chvíli hnětení přidala ještě 60 g rozpuštěného másla. Hnětla jsem nejméně deset minut, až bylo těsto kompaktní, přidávala jsem ale trochu mléka navíc, neb se mi zdálo moc tuhé. Těsto jsem dala kynout do rozsvícené trouby, je to v chladnějším počasí jistější. Kynulo asi hodinu a půl, musí aspoň zdvojnásobit objem. Na pomoučené podložce jsem jen rukama vytvarovala asi centimetr silnou placku a vykrájela kolečka, z odřezků zas udělala placku a pokračovala. Nejdřív větší koblihy, ale více menších, lépe se mi skládaly do kastrůlku s olejem, a taky s ohledem na vnučky. Znovu kynout jsem je nenechávala. Vyšší vrstvu oleje jsem zahřála, ale ne na plný výkon. Když vhozený hrášek těsta začal pěnit, vkládala jsem kobližky a smažila dozlatova. Jde to rychle. Dávala jsem je na papírové utěrky a po schladnutí plnila trubičkou. Zavařenina nesmí být ani moc řídká, ani moc hustá. Úplně neodolatelné byly koblížky ještě vlažné, hodně nadýchané. Olejem se nenasáknou a brambory v nich ani neucítíte. Těsto je lehce sladké, tak jsem je už necukrovala navrch. Daly se dobře jíst i druhý den.
Předtím jsem zkoušela koblížky z těsta nekynutého se zakysankou, jenže byly tuhé a nedobré. Tvarohové koblížky nebo vdolečky jsou jen o něco málo lepší. Jakžtakž vyšly tyhle dvoje italského střihu, ale pořád se mi zdá, že kynuté těsto je nepřekonatelné, ať už jakékoli. Jinak koblihy bohužel nestojí za nic. To je jejich minus, protože ne vždy se podaří najít na ně v domácích podmínkách čas. Jíst se taky musí co možná hned. Z těchto důvodů jsme je doma za mého dětství dělali výjimečně. I použití většího množství oleje či tuku na smažení bylo příliš rozmařilé. Ještě po rozšíření friťáků snad do každé domácnosti někdy během 80. let se s olejem velmi šetřilo, nešlo o levnou záležitost. Uchovával se v hrnci i rok, ač měl barvu hodně tmavohnědou – joo, to byly časy! Smažili jsme tehdy rádi takové vdolečky ze sáčku.
Nejnovější komentáře