Dýňová roláda a další dýňové tipy

Sezóna dýní začíná a dotazy na recepty se množí, tak jsem pro jednodušší hledání připravila následující přehled.

Už mám totiž na blogu dost dýňových receptů, seznam najdete níže.

Hlavně bych chtěla ještě zdůraznit, jak jsem opakovaně upozorňovala na facebooku v různých skupinách, že dýni není třeba honem honem zavařovat nebo mrazit, ale nejlepší je nechat ji pěkně na skříni, v předsíni ap. a zpracovat, až pokud se začne kazit, což je u hokaido dle mých zkušeností kolem Vánoc a máslová či špagetová vydrží klidně do jara, nevadí, že trochu vyschne na povrchu a kolem semínek, dužina je stále ok. Hlavně sucho a teplo, žádné vlhké ani chladné prostory nepotřebuje. Vždy jich pár nakoupím, když jsou za dobrou cenu. Nesmí být porušené na povrchu, samozřejmě občasná kontrola je třeba. Pak teprv dýni zpracuji, na co chci, nebo upeču pyré a dám zmrazit. Je to z jednoho kusu, takže žádné drama, prostoru stačí málo.

Tentokrát jsem se pustila do dýňové rolády podle trochu jiného receptu. Zajímavé bylo, že při procházení asi 10 možností na Pinterestu jsem vždy našla stejné složení: 3 vejce, 200 g cukru, 150 g dýňového pyré, 150 g mouky, lžička prdopeče, špetka soli, 1 lžička dýňového koření, což je směs skořice, nového koření, zázvoru a muškátového oříšku, může být i hřebíček, badyán, kardamom. V našich krajích se dává i hotové perníkové koření, přidala bych ale aspoň ten muškátový oříšek. Dýni asi kilovou jsem si upekla předem. Peču nasucho celé půlky, když mám místo v troubě. Upečenou dýni jsem rovnou rozmixovala, v lednici vydrží aspoň pět dnů. Půlku jsem použila na omáčku.

Šlehala jsem vejce s cukrem, pak přidala dýni, nakonec mouku s kořením. Na ozvláštnění rolády jsem zkusila barevný dekor. Uvažovala jsem, zda dělat nějaký zvířecí motiv, ale napadlo mě, že ze žlutého těsta snadno udělám zelenou, když mám stále zásobu „elsí“ gelové modře. I obarvila jsem si trochu těsta a načárala trubičkou pár listů rovnou na silikonovou podložku a dala zapéci, stačí tak pět minut.

Doplněno 9/24: došlo na leopardí vzor, stačilo pár kakaem obarvených fleků.

Na malůvky jsem rozetřela těsto a upekla tak akorát, aby těsto nebylo vysušené, ale už pevné na povrchu, asi patnáct minut na 170 °C. Po krátkém schladnutí jsem těsto i se silikonem zatočila a nechala vychladnout. Ale krémem jsem chtěla plnit až druhý den.

Půjde mi silikon dobře z těsta odlepit, nepotrhá se to? Vynikne ten dekor? Nedalo mi to aspoň nezkusit, ale roláda ještě nebyla úplně vychladlá, tak nešla od silikonu úplně dobře…no, musela jsem vydržet. V nejhorším ji potřu krémem nebo dám čokoládovou polevu, nějak to už dopadne.

Na krém jsem vzala jednu šlehačku a jedno mascarpone, trochu moučkového cukru a šlehala, přidala tvaroh (plnotučný v kelímku) a dochutila nedávno uvařeným citronovým sirupem. Krému bylo až moc, použila jsem ho pak ještě na roládičku poloviční velikosti. Asi by stačilo tu šlehačku vynechat.

Roládu jsem ze silikonu sloupla celkem v pořádku, jen tenčí zelené linky se mi oddělily. Dokonalé to nebylo, ale budiž. Naplnila jsem ji krémem a opatrně zatočila, sice trochu napraskla, což zůstalo na spodní straně, ve výsledku to vidět nebylo. Oddechla jsem si a dala jsem roládu ztuhnout do lednice. Na transport jsem ji překrojila na dvě poloviny a každou položila na nový pečící papír a vložila do plastové krabice. Přežila v pořádku. Byla dostatečně vláčná, akorát krémovitá a chuťově i vzhledem rozhodně zajímavá. Na návštěvě se hostům líbila i chutnala.