Od doby, kdy jsme se rozhodli vzít holky na pár dnů k polskému Baltu, jsem sledovala příslušné skupiny na fb jako Dovolená v Polsku a Nákupy v Polsku. Převládala chvála úplně na vše, ale když jsem třeba zkoumala letáky polských hypáčů, nijak výrazně levnější mi to nepřišlo. A u moře, odhadovala jsem, budou ceny vyšší určitě. Nicméně proto jsme tam nejeli, i tak je to celkem výhodné, zkrátka asi jako u nás, včetně restaurací a street foodu. Mám vzpomínky z dětství, kdy jsme jezdili do různých kempů na Rujáně, vždy na dva týdny, aby se chytlo aspoň pár dnů hezčího počasí.. Jednou jsme projeli i polské pobřeží, to mi bylo tak 10 let. Věděla jsem tedy zhruba, co nás čeká. A zaskočena jsem ničím nebyla, i když je to tam samozřejmě dost jiné, jen moře je stejné 🙂
Říkala jsem si, zda to není zbytečné, vozit víc jídla s sebou, ale i kvůli ušetření času to s dětmi je potřeba. Mají hlad vždy hned teď, a to není prostor začít hledat vhodnou hospodu nebo obchod. Měla jsem hromadu tvarohových muffinů a spoustu kuřecích řízků, vše se dobře užilo i při cestě.
Jídlo mělo být v každém směru skvělé, mně se ale nijak zvlášť chutné nezdálo. Jak jsem koukala na nabídku v jiných destinacích, možná to bylo tím, že jsme byli v Kašubsku, v Jestřebí Góře, což je trochu specifický region. Samá smažárna, ryby obalované nebo uzené, hranolky, pečené placky, pirohy zas rozvařené a v sádle plavající. Ani gofry nijak nenadchly, těsto bylo suché a gumové, i když pečené přímo před námi. Bájná rúrka se šlehačkou, kterou si pamatuju z dětství, stály se na ně fronty (viz Zrnka všehochuti), byla jen provlhlá oplatka bez chuti, neslazená.
Koupili jsme jako polotovar kluzki, polské bosáky-halušky, ke kterým jsme si udělali zeleninovou směs a sýr, to bylo lepší jídlo. Pak ještě jednou vařil syn jinou směs ke špagetám, taky dobrý, dál jsme si udělali bramborovou kaši přímo z brambor – nové polské brambory, takové ty se šlupičkami a trochou hlíny vyšly asi na 7 Kč za kilo, jedna z mála levnějších položek. Opekli jsme k tomu koupené kuřecí nugetky, udělali hodně salátu, ani jsem ta jídla nefotila. Byla i krupicová kaše, vzala jsem trochu krupice z domova. Na palačinky jsme koupili mouku a nutelu. Ovoce nebylo pořídit kde, jen v supermarketu něco málo, zrovna byla pěkná manga a jablka. Broskve tvrdé jako u nás.
Zažila jsem tři různé obchody: Lidl, Polo, Biedronka. První dva stísněné, chaotické a ušmudlané jako i u nás, Biedronka lepší. Jeden Polák na pláži taky kroutil hlavou nad tím, jak i u nich ceny vyletěly. Jen kuřecí maso bylo za pakatel. U stánků na hlavní ulici se nenašlo jídlo pod 20 zlotých, zmrzlina přes 10 a nijaká. Hospody jsme navštívili asi tři, ale není to porovnatelné, protože holky jedí různý počet jídel a dohromady anebo nic a podobně. Daly by se vybrat ještě nějaké tradiční polévky, bigos nebo chlodnik na lístku někdy byl, jen v teplém počasí nebyla chuť. Ostatní vše takové smažené a moc pečené, burgery, pizzy, kebaby, fritované bramborové spirály, pražené uzeniny. Smažený platýz dobrý byl.
Pro úplnost bych měla zmínit nabídku všemožných atrakcí, ale tomu jsem se vyhýbala, jak to šlo. Pouťový styl, hluk a vůbec blázinec mi nesedí. Tzv. vyžití pro děti, spočívající v tahání peněz z kapes rodičů, nějak neuznávám. O letos populární plyšové husy už ani nebyl zájem, i když pár jich u stánků viselo.
Za šest dní jsme stihli ještě výlet na Hel, výjimečně bez kolony. Holky s tátou byly i na kolotoči a jumpingu, ale ostatní si necháme na příště, pokud k tomu dojde. Ubytování jsme měli hezké, čisté, problém s chybějícími pokrývkami jsme obratem vyřešili. Překvapila cedulka, že v apartmánu je zákaz smažit ryby.
Hlavní bylo moře, zvlášť když nám vyšlo krásné počasí. U pláží jsou pak parkoviště neplacená. Jezdili jsme pár km za letovisko, kde už nebyly žádné otravné stánky a mnohem méně lidí. Písek pěkný, moře čisté, zažili jsme jen bílé vlajky. A žádné komáry. Vlny větší i menší, vnučky se do nich bez zábran vrhaly, nechtěly ven ani zmrzlé do fialova 🙂 Hodí se křesílko na pláž i větrná zástěna, ale obojí bylo k dispozici i v apartmánu. Na pláži bylo dosti čisto, žádné odpadky, i když o Toikách se to říct nedá.
Ostatně ani na dálnicích, v PL ani v D, nebyly záchodky použitelné. Jinak obecná chvála silnic se asi týká jen té jedné dálnice, mimo ni se jede pomalu, přes vesnice, kolem stavby nových úseků a tak, čili na cestu jsme spotřebovali mnohem více hodin než jsme i s rezervou počítali. Holky však dokázaly v sedačkách spát docela dlouho, tak jsme to těmi nocemi nastavili. Byla to zatím taková ochutnávka. Osobně nemám ráda Jadran ani vedro, tak se ráda znovu k Baltu podívám, když to půjde.
Nejnovější komentáře