To bylo tak: muži omylem zmrzlo pivo, hned celá petka 1, 5 litru, tak mi ho nabídl k vaření. I promýšlela jsem, jak pivo zpracovat, aby to stálo za to. Samozřejmě se dá přidat pod maso do nejrůznějších omáček, gulášů i pečení, ale to je vždy jen trochu, když se vaří max. 4 porce.
Muž hned iniciativně navrhl buřty na pivu, což je věc pro mě ne moc lákavá. O tom receptu vím už od poloviny 80. let, ale nikdy mě nenapadlo ho zkoušet. Tehdy jsem vedla kroužek vaření pro kluky asi desetileté a oni s tím přišli, samozřejmě je lákalo to pivo, že budou moci beztrestně ochutnávat… Recept měl u nich úspěch, k buřtům se dávalo hodně cibule, hodně kečupu, asi i sterilovaná červená paprika. Muž zakoupil nějaké lepší buřtíky a červenou papriku, já si pročetla plno variant receptu na netu a zvolila nejjednodušší verzi v troubě. Do pekáčku jsem poskládala nařezané půlky buřtů, cibuli, papriku, sekaná rajčata z plechovky a taky červené fazole, co jsem měla načaté. Chtěla jsem dát zeleniny co nejvíce. Vše jsem zalila pivem a šoupla do trouby. Trvalo poměrně dlouho, než se vše pěkně vypeklo, ale výsledek byl uspokojivý. Muž si jídlo pochvaloval i ohřívané, že je to vyšší level než v hospodě. Podávala jsem s pečivem.
Druhým pivním receptem bylo kuře na pivě a houbách. Vychází z originálu z kurzu se Zdeňkem Pohlreichem. Prezentoval ho jako typicky české jídlo modernějšího střihu, z dnes oblíbených surovin. Krom dobrého opečení na směsi oleje a másla, trochy pepře, šalotky a česneku není o mnoho víc potřeba – ještě pár žampiónů, podlít lehce pivem, vydusit až na tuk, a pak podlité vývarem dusit doměkka. Omáčku lze zahustit smetanou. Dala jsem částečně vykostěná kuřecí stehna a sušené houby, vývar jsem vynechala, chuť byla dost silná i tak. Jinak bych ho nahradila bujónovou zeleninou pastou. Jako příloha se hodí rýže. Porcí jsem měla více, tak se na ně aspoň sklenka piva spotřebovala. Potěšilo mě, že kuře na pivě chutnalo muži, synovi i všem vnučkám, hlavně té nejmenší, která jí máloco. Maso se mi trochu rozpadalo, tak nebylo moc fotogenické. Špatná není ani verze s kořenovou zeleninou. Nedávno jsem pekla podobně krkovici, na pórku a pivě. Ten tmavý knedlík je z dalamánků.
Třetím receptem, na který jsem si hned vzpomněla, byl pivní štrúdl. Našla jsem původní recept vystřižený z časopisu, asi Květů, ještě z dob socíku. Z dnešního pohledu je to recept dosti úsporný, neb na něj stačí Hera a ne máslo jako na jiná křehlá těsta. Množství na 6 závinů se mi zdálo přece jen přílišné, tak jsem vzala 125 g Hery, 1 a půl hrnku polohrubé mouky, špetku soli, zpracovala robotem nejprve na drobenku a spojila polovinou hrnku piva. Těsto jsem nechala asi 20 minut odležet v ledničce. Na náplň na 2 slušně velké „nohavice“ jsem pokrájela 4 jablka. Neloupu, jen hvězdovým kráječem rozkrojím na osminky, větší kusy se mi zdají lepší na chuť a nepustí tolik šťávy jako nastrouhaná jablka. Hodně jsem je v míse osladila, přidala skořici, citronovou šťávu a trochu strouhanky. Strouhankou jsem lehce podsypala i vyválené placky, jablka na ně poskládala a proložila kandovanou pomerančovou kůrou. Můžete dát i ořechy, rozinky a jiné sušené ovoce. Štrúdly jsem zamotala a dala péci na 170-180 °C, až dostaly pěknější barvu. Trvalo to kolem půl hodiny.
Z dalších receptů bych měla upozornit ještě na pivní polévku. Nebylo na ni počasí, ani v repertoáru ji ještě nemám. Receptů je mnoho a dost se liší, tak uvidíme, zda se k tomu někdy dostanu. Původní středověký pokrm ale byl z dosti jiného piva, hustého a ne tak hořkého jako dnes, s výraznější chutí sladu, viz odkaz. Polévka se zahušťovala chlebem a podávala hlavně k snídani nebo nemocným.
K letnímu období ještě doporučuji nějakou tu četbu pro chvíle relaxace – Zrnka všehochuti, kde je hodně i o cestování.
Nejnovější komentáře