Dala jsem si facebookovou pauzu po dobu kampaně do druhého kola prezidentských voleb, už jsem na to nemohla koukat, nedalo se uniknout… Tak mám zas víc času na sepsání článku.
Už tak od prosince se zabavuji vymýšlením, co si dát na ten chleba k večeři, když mi uzeniny začaly totálně lézt krkem. Copak muž, ten uzeniny konzumuje rád, ale občas jich má taky plné zuby. Výběr to dosti omezí, sice semtam něco pozřu, ale zdají se mi všechny uzeniny stejné (ta všudypřítomná pachuť po rychlosoli) a moc slané včetně různých macešek a tataráčků. Občas se dá nějaká ta paštika nebo játrová pěna, ostatně ty si dělám i svoje. Až na tu slanost mám ráda třeba fuet nebo pršut, ta sůl v nich je jiná. Občas večeře může vylepšit i uzené kuřecí maso. Měla bych připomenout i domácí sulc nebo studené pečené maso
Jsme zvyklí na jedno teplé jídlo denně, dvě už jsou nám nějak moc. Ještě tak jídla něco mezi, tedy například vydatnější polévka nebo guláš s chlebem, případně nějaké slané pečivo, burgery, trhané maso, kiše, pizza a tak. Budu muset zařadit i nějakou tortilu, to jsem mívala ráda, ale muž ne. Nechce ani bramborák a nějak ho minuly langoše, ty bych někdy ráda zkusila. Fritované pokrmy se mi jinak podařilo téměř vyřadit.
Sýry k večeři bych si představovala z těch dražších a výraznější chuti, ne eidam a taveňák, ale sýry vyzrálé a staré, plísňové a zrající. To dnes nic levného není, ale zas jsou tvrdé sýry dobrým zdrojem bílkovin, na rozdíl od jogurtů a tvarohu jich mají hodně, čili 100 g sýra pokryje zhruba polovinu jejich potřebného denního příjmu (pro detailisty: 1 g bílkovin na 1 kg ideální hmotnosti). Sýry podle Francouzů nepatří do ledničky, tak na to je třeba myslet a aspoň je s předstihem nechat rozvinout při pokojové teplotě, chuť se tím neporovnateně zlepší. Sýr se dá dobře doplnit nějakou zeleninou, čerstvou i nakládanou, různými dipy, pikantnější marmeládou – skvělý je i vinný rosol. Takový celý camembert opečený na pánvičce nebo rozpuštěný v mikrovlnce se k němu hodí výborně.
Ryby lze střídat kyselé, slané nebo v konzervě. Uzené jsou samozřejmě též chutné, jen dražší. Čerstvý losos se dá koupit i za lepší cenu a jednoduše naložit – gravlax toho uzeného do značné míry nahradí. Falešný kaviár stačí s trochou majonézy navršit na půlky vařených vajec nebo z nich vyndat žloutky, smíchat s žervé a majonézou, přidat kaviár a vejce naplnit.
Vejce jsou ostatně dobrý a levnější zdroj bílkovin, pokud posuzujeme jejich množství v potravině. Mohou se připravit na více způsobů, nejradši máme míchaná, která se ještě mohou doplnit sýrem nebo zeleninou, slaninou, a pak pomazánku, ale o tom níže. Ještě dělávám vaječnou tlačenku, to ale spíše pro slavnostnější příležitosti. Základní recept je přímo na sáčku želatiny, dobrý je přídavek oliv a šunka místo salámu.
Saláty a pomazánky dělám raději bez salámu. Vzpomněla jsem si nyní na fazolovou, to se plechovka červených fazolí mixovala s Moravankou a spojila majonézou. Dnes se určitě vyplatí udělat si ji doma. Základem běžných mých pomazánek je tučný tvaroh a trochu té majonézy, dělám tak vajíčkovou i něco jako budapešťskou, do které je dobrá uzená paprika anebo i sterilovaná kapie. Přidat se dá i nějaký ten taveňák, poměr surovin si už musí každý upravit dle chutě. Tvarohová s bylinkami se hodí spíš na snídani, ale s medvědím česnekem spíš k večeři. Ze stejného základu dělám často pomazánku s nivou, dobré jsou i tvarůžky nebo brynza. Strouhaný tvrdý sýr se dá namíchat s mletými ořechy a spojit majonézou.
Rybí, tedy rybičky s tvarohem pamatuji od mládí. bývalo to velmi úsporné. Stačila už jen cibule a pepř. Dá se přidat hořčice a další koření, někdo dává i ryby v tomatě, ale ty tehdejší levné ryby pamatuju chuťově lepší. Krabí tyčinky s majonézou sice nejsou žádná superpotravina, ale s majonézou a citronem chutnají jako salát nebo pomazánka. Mrkvová čili falešná humrová dovede zaujmout a stejně jako pórková pomazánka osvěží studené menu. Každý nemusí drožďovou. Dále se dají pomazánky dochutit kapary, sardelkami. A neměla bych zapomenout na avokádo, třeba jako guacamole.
Zeleninový salát přidávám k studeným večeřím často, ty majonézové nějak nedělám. Bramborový jen párkrát do roka, pak se hodí i k večeři. Prvorepublikový slanečkový salát s řepou je se zakysanou smetanou.
Snad to bude inspirací i vám. Totiž jak jsem si to tak všechno sepsala, sama jsem se divila, kolik je to možností. Ale jsou tam i položky, které jsem z různých důvodů nevařila už leta. Při dohledávání fotek jsem našla i další tipy, zejména ve slaném pečivu, ale to by vydalo na další článek. Ovšem je to taky pracnější způsob. A nezapomeňte, že stále za výhodnou cenu můžete objednat moji poslední knížku Zrnka všehochuti.
Nejnovější komentáře