Letošní svátky jsem ani nic nového nepřidávala, celé jsem je prostonala a ani jsem nic zajímavého nevařila, nejčastějším mým pokrmem byl rohlík s žervé a čaj. Co jsem nestihla připravit do 23. prosince, už nebylo. Bylo k dispozici kyselo, hubník, rybí polévka, bramborový salát, klobásy, vánočky, cukroví, ovocný salát, jedno ragú a při jediné návštěvě u tety uzený jazyk. Ještě vývar z husích drůbků, domácí chleba, a víc už nic. Další plánované návštěvy jsme neuskutečnili, vnučky jsem ani neviděla. Ty mají mj. i neštovice, a tak ani o Třech králích se nesejdeme. Tříkrálový koláč tedy ani nepeču, možná později, protože je vážně dobrý, ale ještě nám stačí cukroví. Napadá mě tak deset jídel, která jsem neuvařila…
Už jsem měla před Vánoci radost, že se i chutě vracejí, ale nyní je to zas pryč. Nic mě neláká, je mi jedno, co jím, jen kvůli pocitu hladu. Když prohlížím fotky jídel, spíš mě to odrazuje. A bez chuti se vařit nedá – výsledek je poživatelný, to už přece jen po letech praxe trefím, ale vůbec mě to nebaví a netěší. Tak jen doufám, že se to zas zlepší.
Aby pak z toho nebyla akorát tak další knížka Zrnka nechuti! Čímž nenásilně upozorňuji na vloni vydaný titul Zrnka všehochuti, kterou si můžete za zvýhodněnou cenu stále objednávat zde.
Nejnovější komentáře