Je s podivem, jak dlouho se drží při životě některé zaručené rady, postupy, které vznikly jako náhražka v dobách většího nedostatku… Třeba to, že se nemá něco kyselého dávat do kovového nádobí, krájet nožem kvůli ztrátě vitaminů ap., což platilo, dokud nebyl nerez, maximálně do 50. let. Nebo víra ve vysoký obsah železa ve špenátu, což bylo vyvráceno už v 30. letech a šlo o chybu v desetinné čárce…
Zrovna tak pro mě nepochopitelně je v masové oblibě Salko, obyčejné i to karamelizované, případně se karamelizuje doma. Kondenzované mléko však nahrazovalo smetanu v době, kdy plechovka stála pár korun a méně než smetana… karamelizovali jsme ho doma, neb to byla levná náhražka karamelek. Krémy z něj jsou jednoduché na přípravu, ale ani použití domácího karamelu vás v kuchyni příliš nezatíží. Uvařit si ho netrvá nijak dlouho a ještě ušetříte.
Na krémovitý, případně solený karamel potřebujeme jen cukr, máslo a smetanu ke šlehání. Základní poměr je 200 ml smetany ke šlehání, 3 lžíce másla, 400 ml cukru. Po vyzkoušení jiného receptu jsem přišla na to, že mnohem lépe se rozpouští cukr moučkový. Jak mi můj technolog vysvětlil, obsahuje protihrudkující látky, což pro mě kupodivu funguje i u karamelizování. Cukr nezkrystalizuje a karamel se snáze udělá hladký. Nejlepší je ze začátku moc cukr nemíchat, až když už je rozpuštěný víc jak z poloviny. Hlavně pozor na spálení, aby nevystříkl z kastrolu. Když je cukr hladce rozpuštěný a má vhodnou barvu (ochutnávat to fakt nejde), do odstaveného vmícháme máslo, trochu to bublá. Potom se přidává po částech smetana, vše bublá více, udělá se i tuhý knedlík, ale mícháme dál, vrátíme na plotýnku a mícháme do opětovného rozpuštění. Přidat smetanu horkou nemá moc vliv, jde hlavně o obsaženou vodu. Hladký karamel přelijeme vlažný do sklenice s širším hrdlem (o objemu 375 -400 g) a navrch můžeme posolit mořskou solí. Chladnutím zatuhne.
Je výborný na krémy, stačí smíchat s mascsarpone nebo s máslem, přidat do pudinkového krému, do tvarohu na cheesecake, naplnit do tartaletek a košíčků atd. Nemá tu pachuť po plechovce. Ve sklenici v pokojové teplotě vydrží neomezeně dlouhou dobu. Nedoporučuji vyrábět najednou větší množství než dvojnásobné, to už je o strach z popálenin a vše se už špatně rozpouští.
Nejnovější komentáře