Minulý i příští týden jsou ve znamení cukroví, každý to řeší. Mám už za uplynulá léta zveřejněno dost receptů, ještě jsem nějaké doplnila. Ale nedopadne to vždy dle představ ani mně. Z minula mě neoslovily třeba avokádové sušenky, sice pěkně zelené, ale nezajímavé chuti, podobně crinkles – celkem hezké, ale jinak o ničem. Úsměvné mi přijdou dotazy typu: recept na vaječný likér bez žloutků a alkoholu, vanilkové rohlíčky bez ořechů, na piškot bez vajec… Ba i na domácí salko – vždyť salko je náhražka, proč tedy ještě dělat domácí? Ano, jde udělat doma zahuštěné mléko (vaří se několik hodin), ale proč vlastně? Snad na uchování zásob do atomového krytu, ale na cukroví? Karamelové salko zas nahrazuje karamel se smetanou (solený karamel, což se mi zdá výstižnější označení než slaný karamel), který je mj. mnohem jednodušší a levnější. Ale takových podivností pramenících z nepochopení či neznalosti je plný internet.
Péci jsem začala s vnučkami mikulášké perníčky, plněné s polevou. Pak jsme zkusily s Jedničkou pracny, těsto do silikové formy šlo vnučce plnit snadno, ovšem ujídala ho vydatně syrové, na tom „ujíždí“ od malinka. Chutná jí skoro každé a Dvojka si dokonce tuhle pochutnávala na rohlíkovém. Trojka taky chtěla pomáhat, tak chvíli zápasila s válečkem…
Chtěla jsem odbýt pečení lineckých karet ve větším množství a taky koláčků do formiček, obdobu mince pie. Jenže s tím jsem se nějak nemohla popasovat, pořád nějaké nehody a protivenství – nejprve při zadělávání těsta jsem dala cukr i do těch koláčků, kam nepatří, tak z toho bylo skoro linecké, ale dosti sladké, nastavila jsem těsto tedy ještě trochu moukou a máslem, nepotřebovala jsem toho mít zas tolik. Linecké se mi dařilo docela dobře, těsto jsem opravdu jen rychle spojila v robotu, průběžně chladila a upeklo se rovně, vcelku bez deformací. Trefit stejnou tloušťku se mi úplně nedaří, ale pokusy s pletacími dráty nebo i nastavitelným válečkem mám už za sebou, to pro mě není – na to jsem levá a bylo to jen k vzteku! Navíc ty úzké pruhy vždy jen na šířku válečku jsou na houby, když je vykrajování víc.
Košíčky po matce jsem vytáhla letos. Pekla jsem v nich už babas, vymazávala omegou, a stejně šly vyklápět špatně. Pracny z nich, vymazané opět omegou, nešly skoro vůbec. Do třetice to tučné linecké na mince pie: podmazala jsem husím sádlem, a zas k ničemu! Pekla jsem méně i více, zkoušela vyklepnout horké, vlažné i studené, ale košíčky se přilepily na dně a vyklopila jsem jich jen pár a nepěkných. Formičky tedy půjdou, no víte kam. Upekla jsem jeden plech a z těsta udělala důlky a naplnila. Pro změnu se roztekly a poslední plech jsem poněkud spálila, stejně jako poslední karty, co jsem nechala dojít už ve vlažné troubě… Prostě jeden malér za druhým, vůbec jsem s tím nebyla spokojená. Do toho muž radil, ať si radši odpočinu, nic už nedělám, že jsem přetažená…haha, jeho představy o tom, co je to hodně domácí práce, jsou vskutku legrační! Ale pokažené cukroví snědl s chutí…
Zatím nemám dost jasnou představu, jaký bude pohyb osob a jídel o svátcích, tak se mi to těžko lépe plánuje. Úklid jakžtakž je. Ještě potřebuju uskutečnit jednu výpravu za dárky, dopéci cukroví i za asistence holek. S velkým nákupem pomůže muž, taky nějaká ta výzdoba bude, ale jak s ostatním, se neví. Minulé dva roky byly svátky poznamenané chorobami, karanténami, letos jsou všichni nachcípaní průběžně už měsíc, tak uvidíme. Chtěla jsem zajít s vnučkami ještě do města aspoň na lampáře na Karlův most, ale jisté to není.
Kdybyste ještě na nějaký dárek chtěli moji knížku Zrnka všehochuti, objednávejte co nejdříve, posílat budu jen do 18. 12.
Nejnovější komentáře