Vloni se povedlo nejen se s rodinou sejít u příležitosti vnuččina svátku, ale nabízené menu jsem na všeobecné přání letos vlastně téměř doslova zopakovala. Podařilo se mi pořídit příslušné množství hus a za dobrou cenu, což jsem ani nečekala. V záloze byla varianta s kachními roládami.
Zeleninu z lednice jsem na pár dnů přemístila na balkón a husy se krásně vešly, byly dvě, každá něco přes tři kila. Pekla jsem je stejně, jak popsáno, jen trochu déle a ve dvou dnech. Maso měkké bylo, kůže se udělala dobrá, ale šlachy zůstaly tužší, no nevím – nicméně husa chutnala dobře. Většinu vnitřností jsem dala zmrazit, taky jsem je podrobně ukázala vnučce. Zajímala ji i břišní dutina těch ptáků, připadala jí strašně velká. Jen játra jsem ještě opekla zvlášť a zalila do sádla. Zelí červené s jablky a vínem, knedlík horácký – bramborovohouskový jsem si uvařila předem.
S dortem trochu pomáhala vnučka, nabízela jsme různé varianty, příchutě, zdobení – chtěla jen čokoládový a ozdobit hvězdičkami po stranách a bílé kuličky navrch a samozřejmě Elsa. Překvapilo mě, že nesáhla po barevnějších nesmyslech a nechtěla ozdoby z krému, tak říkám, že to vypadá tak elegantně. „To já umím,“ pohotově odpověděla… I stůl jsme protřely střídmě.
Všechny práce jsem stihla, ještě jsme pekly nějaké housky a předtím sušenky, které milují druhé dvě holky, bretaňské, zásoby už došly. Zkoušely jsme je ozdobit vytlačením vzoru z paličky na maso, ale přece jen je to moc měkké těsto, byla to spíš zábava pro vnučku. Martinské rohlíčky přinesla další babička – trochu zklamaná, že jsou sušší, ale do dalšího dne se báječně rozležely. Těsto bylo se smetanou a herou.
Sešlo se nás méně, jen osm, zrovna syna a tu malou skolila nějaká viróza. Vše probíhalo dobře, holky předvedly své princeznovské šaty, chtěly taky namalovat. Ještě jsem jim nachystala na přání cestu za pokladem, dostaly dárečky i rychlé špunty. Dospělí, tedy ostatní „babičkové a dědečkové“, jak říká ta prostřední, si pohovořili.
Až při odchodu se holkám povedlo z police v šatně shodit láhev vína, tak bylo co uklízet, to už jsem tedy byla dost unavená. A do toho se mi po několika letech vyrojili moli, to mě dostalo, nesnáším je. Po odchodu hostí jsem zdroj našla, zlikvidovala nějaké ty napadené vločky, odnesla vše z bytu pryč, ale že těch potvor bylo… Ještě další den se nějací jednotlivci objevili, snad už je vše vybito. Čili o zábavu navíc jsem měla postaráno. Taky mi tu zůstalo všechno nádobí, s tím pomohl až muž další den.
Už se těším, že budu mít brzy na takové větší vaření k ruce i ty holky, přece jen nějaká výpomoc se hodí. Zatím je to spíš symbolické pomáhání, ale nějak se to naučit musí. Nyní s cukrovím bude příležitostí spousta.
Nejnovější komentáře