Dorty dělám jen pro rodinu, žádná vysoká cukrařina, i když jsem už něco pochytila. Potahovky, figurky a moc barev mě nebere, ale najdou se i jednoduché efekty. Nyní mě požádala teta o dort k jubileu, chtěla kávový, trochu retro, velké kolo. Žádná čísla nebo nápisy.
Na rozmýšlení jsem měla asi dva týdny. Našla jsem i pomůcky, jak spočítat suroviny dle velikosti dortu. Na průměr 28 cm je potřeba dvojnásobek než na 20 cm dort, tedy piškot z 10-11 vajec. Recept mám už osvědčený. Jak jsem zvyklá, hledala jsem různé další inspirace, hlavně jaké chutě k té kávě dát, aby dort nebyl fádní. Ořechy to být neměly, karamel je moc sladký, ovoce se mi pořád žádné nezdálo – nejdřív jsem přemýšlela o želatinovém disku nebo rozvaru se škrobem, ale nakonec jsem se rozhodla pro hrušky. Náhodou jsme si nějaké přivezli zvenku, tak se to hodilo. Svařila jsem z nich předem dobrý kompot – vydržely krásně a byly moc dobré, protože byly zralé. Víno a skořice jim taky pomohly. Zjistila jsem, že je mohu dát do jedné vrstvy a zakrýt krémem bez dalších úprav, tím se příprava hned zjednodušila. Chuťově to snad bude zajímavé.
Kávový krém se mi zdál lepší s pudinkem než z mascarpone. Toho jsem udělala jen méně, abych jím pokryla ty hrušky. Krom krémových ozdob jsem ještě pátrala po něčem jiném a vzpomněla si na takový čokoládový košík, co se nastaví kolem dortu. Měla jsem tedy trochu obavy, jak to v té velikosti půjde upevnit, když to nemám vyzkoušené, naštěstí mi ještě včas došlo, že podobný efekt bude mít kůra z čokolády, kterou už vyzkoušenou mám a která je o dost jednodušší na manipulaci.
Ještě zbývalo odhadnout, kolik krémů a čokolády bude potřeba – počítala jsem zase zhruba dvojnásobek, co na 20 cm dort. Odhad je těžký, záleží, co všechno z krému budete dělat, jak vysoké vrstvy se vám podaří, kolikrát prokrojíte…na to jsem už tahák nenašla.
Na pudinkovomáslový krém jsem dala pudink z 3/4 l mléka, 3 prášků, 2 žloutků a 2 másla (na jedno patro, nahoru, na obmaz a ty ozdoby) a 1 mascarpone s 1 šlehačkou na patro s hruškami, kterých padla celá velká sklenice. Na čokoládovou kůru jsem spotřebovala skoro dvě čokolády.
Korpus jsem upekla dva dny předem z 11 vajec. Na 1 vejce se počítá 30 g mouky a stejně cukru, 1 lžíce oleje, dál špetka soli a citronová kůra. Uvařila jsem i pudink, do kterého jsem zapomněla hned dát to kafe! Přidala jsem žloutky a dala chladit. Další den jsem pudink rozšlehala nejprve tyčákem se silnou kávou a rumem, musela jsem dát ještě i instant, aby byla chuť výraznější, ale abych nepřidala zas moc tekutiny. Inu, do toho pudinku by to bylo snazší. Pak jsem zašlehávala už v robotu metlou změklé máslo – v jednu chvíli se krém začal srážet, hned jsem mísu lehce nahřála pod horkou vodou a spravilo se to.
Ušlehala jsem i mascarpone se šlehačkou, ochutila rumem. Připravila jsem si čokoládu na kůru – natře se jen rozpuštěná na pečící papír, zatočí a dá ztuhnout do lednice. Vrstva musí být trochu silnější, tenká se moc nadrobí. Změřila jsem si pruhy papíru podle obvodu dortu. Uvařila jsem si další pressa a prokrojila korpus. Podložila jsem okraje proužky papíru, abych moc neupatlala podložku. Spodní patro jsem prokapala kávou s rumem, dala krém, další patro jsem pokapala kompotovou šťávou, potřela slabě krémem, dala hrušky a krém do roviny. Vrchní patro jsem zase prokapala kávou a natřela nahrubo i strany dortu a dala chladit. Uf, hlavní bylo hotové.
Zdobení je však pro mě nejnáročnější část… Po pauze jsem se do toho pustila. Krém byl vychlazený až moc, tak jsem zas čekala, až trochu povolí a půjde uhladit. Zdobení sáčkem jsem nějak pojednala, použila jsem i trochu bílého krému a posypala vše lehce kávou. Uvažovala jsem předtím i o kávových zrnkách nebo nějakých cukrových, nasekané kofile, případně o černých ořechách, ale muž mi to všechno rozmluvil: do kafe že někdo blbě kousne, ořechy připomínají anatomické preparáty a ty cukrovinky nejsou dobré… Ještě jsem měla pár čokoládových oválků, co jsem taky udělala, ale nakonec jsem je nepoužila. Čokoládu na kůru jsme musela dát znova do mrazáku, neb mi mezitím moc změkla. Pak už jsem ji nalámala a nalepila na dort. Bylo jí tak tak, část se totiž rozláme na nepoužitelné kousky. Byla jsem zvědavá, jak se obarvil korpus kávou a jestli dort bez nehody převezu. Samozřejmě, a co na to řekne oslavenkyně.
Vezla jsem na dortové podložce položené na utěrku v skládací přepravce, ta má akorát velikost, dort v ní seděl a nehýbal se. Já ho samozřejmě za jízdy jistila taky, ale dobrý, měli jsme to kousek. Krémy držely, ale na místě mohl jít dort hned do lednice, podával se až za pár hodin. Vcelku se líbil, hlavně chutnal, hrušky v něm chutě dobře doplnily. Měla jsem pocit, že jsem jich tam nacpala až moc, ale klidně by jich to sneslo i dvojnásobek! Podle mě tedy mohly být kyselejší, ale budiž. Čokoláda dodala trochu hořkosti i křupavosti. Korpusy se dobře proležely, jen ten spodní se pod vahou všeho trochu splácnul…kdo to nevěděl, nepoznal. Zdobení bylo dosti decentní, nechci říct fádní, no ale to bych musela přidat třeba nějaké to zlato. Krájel se překvapivě dobře, drželo vše pohromadě. Zbytek se může dobře zmrazit, to mu neublíží.
Rodina mé vaření zná, jedlými dárky i knížkami vzpomínek je podarovávám už leta. A co vy, další čtenáři, máte už tu poslední knížku Zrnka všehochuti? Na e-shopu za výhodnou cenu:)
Nejnovější komentáře