Dnešní kuchyňský maraton s mnoha překážkami by stál za literární zpracování – třeba bude v nějaké další mé knížce. Mapuji tak vše kolem jídla a vaření, jak si pamatuju od útlého dětství. Nedávno mi vyšla třetí pod názvem Zrnka všehochuti, zachycující devadesátky a první roky po miléniu včetně hektického cestování. Vyprávění vždy doplňuji i dobovými recepty, je jich v knize skoro devadesát. A takové výjimečně nabité dny jako byl dnešní v knížkách taky mají své místo. Domácí prostředí je na adrenalin překvapivě bohaté.
Vzhledem k mým fyzickým možnostem je pravda, že jsem měla plán příliš ambiciózní, poněkud nereálný. Před nějakými deseti, patnácti lety bych to zvládla snadno, ale zkrátka už to tak nejde.
Jenže se mi sešlo hned několik šikovných surovin a ještě příprava menší večeře pro jednu vnučku. A to se ví, že jsem chtěla k vaření využít i deštivý den. My důchodci prostě nemáme tolik času – tomu jsem se vždy posmívala, ale je to tak. Jen nutné věci nám totiž trvají kvůli zdravotním omezením i prosté únavě podstatně déle, taky nezvládneme tolik aktivit najednou v jeden den, vrhat se z jednoho do druhého stojí více sil.
Při přípravě včerejšího oběda jsem rovnou uvařila základ na žloutkový pudinkový krém. Švestky na povidla jsem si vyloupala už večer a s cukrem a octem je nechala odstát, abych je mohla vařit bez míchání. Na 3 kg švestek se dá 1/2 kg cukru a 1/8 l octa. Zapnula jsem je kolem deváté a střídavě na plotně a v troubě jsem je vařila asi do tří. Měla jsem přes dva litry povidel, přidávala jsem celkem tak 1, 25 kg cukru, dvě lžíce skořice a od oka rumu. Musí se svařit až na třetinu objemu, dokud to připomíná kompot, není to hotové. Samozřejmě se vaří bez poklice, aby se voda odpařovala.
Mezitím jsem pekla piškotový korpus, zvaný pudl. Více o úskalích dortů zde. Tedy, hned jak jsem sáhla po mouce, vypadl mi mlýnek na pepř, rozletěl se po celé kuchyni a já měla hned co dělat navíc. Je v něm pět malých baterek a ta poslední byla až velmi hluboko pod lednicí…
Trouba od minulého týdne trochu zlobí, neudělá teplotu, kterou hlásí. Jak jsem to odhalila? Vždy, když peču chleba, rozpaluji na 250 °C a jak troubu otevřu, abych vytáhla nahřáté hrnce, okamžitě mě začne pálit i řetízek na krku, a to nenastalo… Změřila jsem tedy teplotu jiným teploměrem a bylo to jasné, nejmíň o 40 °C méně. Už mi špatně pekla v týdnu, když jsem potřebovala péci dalamánky a slaný koláč. Na piškot to naštěstí tolik nevadilo, ten se peče mírněji.
Hned jsem k němu šoupla i ta povidla a připravovala plněné papriky na hluboký plech, měla jsem jich dvanáct. Spotřebovala jsem jeden a půl balíčku mletého, asi tři sběračky uvařené rýže odvčera a trochu strouhanky. Po piškotu jsem přidala do trouby papriky a trochu je oroštovala zvrchu, to fugovalo. Později jsem k nim dala krabici passaty a trochu vody, dochutila domácí bujónovou pastou a dopekla. Papriky dopadly asi nejlépe, bez závad. Budu mít základ i na manželovy obědy do práce.
Ještě jsem měla odložené švestky na pár knedlíků, brambory byly už uvařené od soboty, k tomu jeden tvaroh (mouka, vejce) a vyšlo to akorát na 20 kousků. Pár jich prasklo při vaření, pár pak po vychladnutí, ale snad to nebude takový problém.
Mezitím jsem ještě sháněla opraváře na tu troubu a podařilo se mi připálit povidla. Musela jsem je přeložit do jiného hrnce, nechala jsem je už na plotýnce a byla v pořádku, ani mixovat jsem nemusela, jen doslazovat a dochutit. Chce to však svůj čas. Hrnec se snad do dalšího dne odmočí.
Ovšem i tak bylo průběžně plno nádobí, a velké kusy, obtížná manipulace, nedostatek místa na takové manévry. Robot si máknul: za dopoledne šlehal sníh a těsto na dort, pak maso do paprik a po něm zas těsto na knedle, odpoledne ještě krém.
K obědu jsem ochutnala papriku a knedlíky, šlo to. Odpočinula jsem si u telefonu s kamarádkou (to jsou ty hodinové hovory) a čekal mě dort. Včera uvařený žloutkový pudink na krém ( 1 pud. prášek, 250 ml mléka, 2 žloutky, cukr, zašlehat asi 200 g másla) jsem šlehala nejprve samotný a pak s máslem, ale nešlo dobře ani jedno a krém mi lítal po celé kuchyni! Posléze jsem ho zkrotila, ale byla to fuška. Zdálo se mi, že na robot je krému málo a ručním to půjde lépe, no nešlo. Krém byl hodně hutný, ale zjemnila jsem ho rumem 🙂 a už i chutnal správně. Na druhý krém z mascarpone a šlehačky jsem chtěla použít rozmrazené mascarpone, ale z toho byla voda a hrudky – tedy nedoporučuju mrazit ho. Měla jsem jiný kelímek a ten se ušlehal bez problémů. Jahody jsem omyla a ty určené dovnitř dortu jsem odstopkovala a překrájela a nechala chvíli odležet s cukrem, byly dosti kyselé.
A ještě maličkost – udělat si místo v lednici. Vymístila jsem krabici se zeleninou a ovocem, přidala do ní ještě nějaké dobře zavřené obaly a dala na balkón. Chodí tam totiž mravenci, tak v létě není radno tam něco málo zakrytého nechávat, ta zelenina nevadí. Pak jsem potřebovala potírat pláty korpusu citronovou šťávou – tu v lahvičce, před pár dny otevřenou, jsem zaboha nemohla najít – celou kuchyň jsem propátrala několikrát, hledala jsem ji už od rána, ale nikde nic. Tak nevím. Jestli se objeví, doplním – je to záhada. Ale měla jsem ještě citron, tak jsem použila ten.
Korpusy jsem naplnila, musela mezitím chladit, a vyšel mi z toho takový polonaháč. Zdálo se mi, že krémů bude spousta, ale vyšlo to bez obmazání tak tak. Holkám chutnal ten žloutkový, tak snad s tím uspěju i příště. Ozdoby nahoru udělám až ráno, dort se bude podávat kvečeru. Pak i foto dodám. A co zbývá?
Aha, ještě to kuřecí. Pár řízečků k té večeři a trochu polévky z několika stehen – aspoň jsem si je ještě vykostila a vývar nechám na zítra, řízky snad taky stihnu obalit – budu tu mít vnučky, tak je trochu zapojím. Tedy spíš symbolicky, nejstarší má šest.
Doplněno:
Další den s holkami byl též značně hektický, ale nějak jsme to zvládly. Nakonec snědly řízky k obědu a k večeři si daly jen polívku a dort, byl docela dobrý. Mohlo být více jahod nebo ještě nějaké čokoládové ozdoby, žloutkový krém držel výborně.
Nejnovější komentáře