Nedávno nejstarší vnučka (6) začala povídat o duhovém dortu, ne už jen o elsovském. Mno, co s tím? Sice narozeniny má až měsíc, ale mezitím mě čeká plno jiných aktivit, tak je třeba se připravit! Potahy na dort nikdo rád nemá, čili spíš bude třeba obarvit těsto. Nepodcenila jsem teoretickou přípravu: do umělých barev se mi moc nechce, nemám jejich používání do jídla všeobecně ráda. Krom toho i muž technolog se podivoval, co že to do té modré barvy, u které jsem podlehla kvůli zadání na minulé dorty v duchu Ledového království, dávají za jedůvky. A to byla profi barva. Nic levného to není, kupovat na celou duhu by byla nepřiměřená investice, když jich nebudu dělat padesát. Šla jsem zrovna cestou od lékařů kolem specializovaného cukrářského obchůdku a tedy, koukala jsem. Sice mají vše, jen ty ceny, a je to hodně umělé.
Hledala jsem na Pinterestu, tam bylo přírodně barvených dortů více, ale nebyly ty barvy moc hezké. Taky mě udivilo, že již nyní se nedává sedm barev, ale jen šest. Vynechává se indigově modrá. Asi to stejně ještě zjednoduším, pokud na to dojde, ale běžně umím: sytou žlutou s kurkumou, zelenou s čerstvým špenátem, tu modrou mám, potřebuji červenou asi s malinovým prachem nebo červenou šťávou a fialovou dodá směs lesního ovoce. Potud dobrý. Doporučovaná červená řepa není dobrá volba, barvivo má teplotně nestabilní, takže zežloutne, to už jsem zkoušela kdysi.
Potřebovala jsem však vyzkoušet, zda mi piškot nespadne, když do něj ty barevné složky vmíchám až nakonec – nebudu přece míchat těsto na každou vrstvu zvlášť, to dá rozum. Mohla bych to zkusit na něčem menším, třeba na malé roládě, a uvidím.
Na roládu na 3/4 plechu jsem vzala jen 2 vejce a 2 bílky, že bude fajn, když těsto bude bělejší. Sníh jsem ušlehala hodně dotuha se solí a cukrem (100 g), vmíchala žloutky s 2 lžícemi oleje a potom 120 g mouky.
Rozdělila jsem ho do misek, jeden díl jsem nechala v robotu. Bohužel jsem použila mražený špenát, ten mi nešel dobře rozmixovat a barvu neudělal, je potřeba vzít čerstvý. Kurkumy jsem musela dát poměrně dost, obávala jsem se pachutě, ale dopadlo to dobře. Ovoce šlo hodně do fialova, bylo v něm více tmavých druhů.
Stěrkou jsem naházela na plech barevné hromádky a nějak urovnala, to už nebylo na krásu, ale na spotřebu. Péci jsem mohla maličko déle, ale po částečném schladnutí šla roláda sloupnout z papíru. Potřela jsem ji jen zbytky marmelád, lemon curdem a mirabelkovou. Hotový papoušek! A dobrá byla i tak. Dalo by se s tím celkem dost vyblbnout, minule jsem zkoušela žirafu jen s kakaem.
Hlavně jsem se ujistila, že piškot přidáním tekuté složky nakonec nespadne, když je dobře ušlehaný sníh.
Nejnovější komentáře