Vánoce

„Co pořád máte s těma Vánocema, přece si můžem udělat pohodu kdykoli. jak se nám líbí, proč bysme nemohli jíst nebo něco nejíst zrovna o tom adventu nebo na Vánoce, když to máme rádi?“

Právě o tom tradice nejsou. Jejich dodržování nás spojuje s minulými generacemi až do prehistorie a dává ukotvení i v našem pokřiveném světě. Vánoční rituály mají zajistit do dalšího roku hojnost, zdraví, prosperitu. Věřilo se, že jaký začátek, takový konec, proto muselo být dost ode všeho. I narození Ježíška je symbolem nového začátku. Křesťanství využilo starší svátky kolem Slunovratu a přidalo svoje magické legendy o narození nového spasitele. Soudruzi pak Ježíška odsunuli a zůstaly dárky a televizní pohádky. Ještě tak cukroví. Každý si hýčká tu svou logicky nepochopitelnou směsici zvyků a pověr pohanských, antických, křesťanských i novodobých a nedá na ni dopustit…

Když však někdo ani netuší, jaký to mělo původně smysl, dojde až ke groteskním výsledkům. Chce mít co nejvíc druhů cukroví a začíná s pečením už začátkem října. Však vánoční výzdoba a reklama na nás útočí od časného podzimu. Advent je pěkně vytuněný a plný světel a barev, ač to má být naopak nejtišší a nejtemnější období roku, očista duše, těla i příbytku. Vysmívaný důkladný úklid znamená zbavit se nečistoty a špatných věcí v doslovném i přeneseném významu.

Celé vánoční období až do Tří králů je vlastně jednou oslavou, dokonce spojení dvanáct nocí se prý přeměnilo ve slovo Vánoce. Počítají se od Slunovratu do Nového roku nebo také od Božího hodu do Tří králů. Každopádně je to pravý čas na magii, věštby či bilancování. Všechny tvary dekorací i pečiva měly svůj symbolický význam: špičaté hvězdy nebo půlměsíce odpuzovaly zlé síly, spirály a kruhy odkazovaly k nekonečnosti života, slunci, řetězy zase zajišťují soudržnost, ochranu rodiny.

Na venkově se hodně rituálů týkalo dobytka a zajištění úrody, jen vzpomeňte na Erbena: kohoutovi česneku…, ovocnému stromoví od večeře kosti a zlatouška na stěnu, tomu, kdo se postí… Půst značí něco si odepřít, ale to rovněž není v módě.  Nejde jen o jídlo, ale i o dávání dárků včetně charity.

Místo toho se shání megadary, a to i na dluh: Kup teď, zaplať za tři měsíce.  Místo milých osobních maličkostí si obě strany započítají svoje poukázky nebo rovnou vyinkasují částku na něco, co si už koupily sami.

Na Štědrý den se vaří více původem postních jídel: kuba, hubník, kyselo, peciválky, lepenice s bílou klobásou (ta se za maso nepočítala), pověstné šneky a samozřejmě kapr, ale i další ryby. Polévka rybí, zelňačka, hrachová, čočková, jak kde.  Podávalo se více druhů ryb a jídel z nich, zejména kapr načerno s knedlíkem, úhoř, losos, pstruh. Smažený kapr se salátem se objevil až v 20. letech, tedy zhruba před sto lety. Salát  byl postní, bez majonézy či salámu. K rozšíření tohoto dnes nejoblíbenějšího jídla došlo až po r. 1945.

• 

• 

• 

Rybí polévka

Potřebujeme hlavy a vnitřnosti aspoň ze 2 ryb, po 2 kusech kořenové zeleniny, 1-2 cibule, nové koření, celý pepř, bobkový list, opražená krupice nebo jíška, muškátový oříšek, lžíce másla, zelená petrželka, opečené chlebové kostičky

Očistíme vnitřnosti a rybí hlavy. Z vnitřností vyhodíme hlavně neporušenou žluč. Střeva jsme dříve vařili, ale už nedávám, jen měchýřek, játra a properu. Tuk taky odstraníme. Jikry nebo mlíčí odložíme. Z hlavy odstraníme oči, žábry stačí dobře propláchnout. Je-li vnitřností málo, přidáme kousek masa od ocasu nebo z první porce za hlavou, taky odstřihnuté ploutve.  Uvaříme doměkka spolu s celou kořenovou zeleninou a cibulí, solí, celým kořením. Máme-li kus kedlubny, kapusty, přidáme rovněž. Vývar přecedíme do čistého hrnce a jedlé části masa a vnitřností obereme a pokrájíme. Jikry nebo mlíčí opečeme na másle zvlášť. Pokud je nemáme, opečeme hrst krupice. Do vývaru dáme novou zeleninu, pokrájenou na drobnější kousky, rovněž opečenou na másle. Když je skoro měkká, přidáme maso a opečené vnitřnosti. Podle potřeby přilijeme vodu a polévku můžeme trochu zahustit máslovou jíškou, ale ne moc. Dochutíme muškátovým oříškem, dosolíme a zjemníme máslem. Chlebové kostičky opečeme na sádle nebo másle a spolu s petrželkou je na talíři přeléváme polévkou.

Bramborový salát s nálevem a domácí majonézou

Náš rodinný recept, se kterým jsem kdysi uspěla i v jakési soutěži, se liší použitím nálevu. Tím se podobá vídeňskému salátu, ale bez vývaru. Pokrájené brambory (uvařené a oloupané) nejprve zalijeme silným slanokyselým nálevem z octa, soli a pepře, můžeme jako základ použít lák z okurek, ale přikyselíme a přisolíme. Na 2 kg brambor dáme asi 3/4 hrnku nálevu. Promícháme, pak ještě brambory polijeme několika lžicemi oleje a necháme odstát aspoň pár hodin. Přidáme zeleninu a okurky dle zvyklostí. Hodí se mražený hrášek s mrkví (1/2 sáčku), nejlépe spolu s pokrájenou větší cibulí ho přelít na cedníku vařící vodou. Ještě dávám oloupané, na kostičky pokrájené jablko. Spojíme majonézou. Připravuji domácí :dám do vysoké nádoby 1 celé vejce, lžíci hořčice, lžíci octa, trochu soli a cukru, pepř a 200 ml běžného oleje. Tyčový mixér ponoříme ke dnu a spustíme, pomaličku táhneme nahoru – za několik vteřin je majonéza hotová, v lednici vydrží nejméně 2 týdny. Do salátu v tomto množství jí použiju cca 2 dávky. Dle chuti naředíme jogurtem nebo zakysanou smetanou, dosolíme, přidáme hořčici nebo pepř. Hodně záleží na bramborách, jak sají. Salát dělám den před podáváním, je dobrý proleželý.

Vánoční boží hod patřil rodině, platily zákazy všech prací – ovšem kromě vaření, ale ani se nezatápělo a ze stolu se nesmělo nic odnášet. Nemělo se jíst nic běhutého a pernatého, aby štěstí neuteklo a neuletělo. Na svatého Štěpána už se chodilo přát po návštěvách, končila a obnovovala se služba. S tím je spojené i koledování, které bylo pro některé profese formou přilepšení k platu. Byl to prý den nevázaného veselí, neb na Štěpána není pána.

Na svátek Mláďátek 28. prosince bylo zvykem vyhnat děti z postele metlou, aby si připomněly, jak krutý byl král Herodes. Škoda, že takový zvyk již není živý 🙂 Tento den platil také zákaz předení, praní a šití.