Jak uvařit co nejrychleji

Našla jsem svůj článek z počátků blogu (2009), kde ho těžko někdo objeví, ale myslím, že jako příspěvek k letnímu ne-vaření má stále co říci. Od té doby se objevilo i plno jiných rychlokuchařek, má to vždy své ale: hlavně si vše musíte přizpůsobit svým podmínkám i chutím.

Hru na rychlost při vaření hraju sama se sebou už dávno, ale určitě mě inspirovaly minimálně dvě generace mých bezprostředních ženských předků. Byly to ženy aktivní, a tak netrávily zbytečně čas v kuchyni, ale účastnily se též všech zábav s rodinou. Proto bylo nutno po příchodu z plovárny, výletu, bruslení, výstavy mít jídlo pro rodinu na stole rychle! Někdy se vařilo více a pro tu radost s tím spojenou, jindy to muselo lítat…někdy se ohřívalo a dokončovalo jídlo uvařené předem, ale dělaly se i všelijaké rychlovky. Otázka je, jak dlouho by příprava takové rychlovky měla trvat? Naše matka to myslím kdysi vyřešila analogií: „V hospodě na minutku taky čekáš dvacet minut.“ To je reálná doba, ano, za dvacet minut se dá uvařit ledacos. Zapátrala jsem na netu. Hesla jako Život je příliš krátký, abychom ho strávili v kuchyni ap. nechyběla, ale když jsem se prokousala obdivnými frázemi k podstatě věci, následovalo zklamání. Pětiminutové či desetiminutové vaření je jen těžko uskutečnitelné! Tam se vejdou prakticky jen steaky, dary moře, vejce, obložené pečivo různých národností, polévky spíš studené, saláty. Na širší nabídku už je třeba mít něco předvařeného či použít mikrovlnku, friťák nebo jinou techniku.

Od Anuše Kejřové (1874-1926) s vlastní a koncesovanou kuchařskou školou v Hradci Králové jsem si slibovala více inspirace! Pročetla jsem její sešit s názvem Minutové večeře / Různé úsporné kuchařské předpisy hodící se zejména pro dobu letní, úřednice, učitelky atd.( Praha, 1922, Pražská akciová tiskárna):

„V době letní bývá v mnoha rodinách zvykem, že podávají se ponejvíce večeře studené, od uzenáře. Uzenina však v době této, zejména při nastalých větších parnech, nebývá nejchutnější, naopak někdy i zdraví škodlivá. Pro četnější rodinu bývá večeře taková často i neúsporná…teplé večeře vyžadují delší přípravy a vyplýtvá se při nich mnoho dnes drahého paliva, proto hospodyňky připravují večeře již při obědě, a pak je pouze ohřejí. Většina jídel však ohřátím na chuti i výživnosti trpí.

Těmto vadám hledíme vyhnouti se úpravou rychlých, minutových večeří, jichž příprava vyžaduje nejvýše čtvrt hodiny…jídla ta mohou se upraviti i na plynovém či elektrickém rychlovařiči a masa i při takové úpravě zůstanou šťavnatá a chutná.“

To zní nadějně! Ale, copak to tu čtu: „15-20 minut pečeme, dusíme, pak zahustíme a ještě trochu povaříme“- autorka chápe tu čtvrthodinku dosti volně a většinou do ní započítává jen samotnou dobu tepelného zpracování, tady se to opakuje a tady též, neznamená to celkovou dobu přípravy. Tu bych odhadovala na půl hodiny, což je doba, za kterou se dnes stihne uvařit docela běžně, časy se mění.

A jaký výběr nám jídel předkládá? Gulášky ze svíčkové, hm, to by špatné být nemuselo…pak řada receptů z telecího, to je brzy hotové a bylo tehdy levné. Následují vnitřnosti, ledvinky, játra i mozeček. Jídla z vajec i hub, brambor, sýru.

To, co bylo před 85 lety moderní, je dnes reálně pramálo použitelné – svíčková i telecí patří k luxusnějším druhům, vnitřnosti už jí málokdo z důvodů zdravotních či estetických, vaječná a bramborová jídla neohromí. A zelenina? Opravdu skrovně zastoupená, nejvíce zelím, dále kapustou, květákem, brukví a fazolovými lusky, vždy 1-2 recepty. Máme už jiné možnosti, technologie, zvyky. Nejzajímavější na tom je, že se vůbec myšlenkou rychlých večeří Kejřová zabývala.

Též jsem pátrala v knihkupectví – Nigella expres vypadala po anotacích slibně, určitě se k ní ještě vrátím, ale časové údaje jsem nenašla a spíš by se pohybovaly mezi půl hodinou a hodinou. V edici Rychlé recepty jsem prolistovala několik titulů, ale ouha, od deseti do třiceti minut, tak tu můžu pro tyto účely taky vyřadit, ač možná by se tam nějaká rychlá perla našla…články v časopisech se na téma rychlých večeří či obědů taky objevují, ale pořád se mi to nezdá dost rychlé na to, aby to bylo zajímavé.

Tak jsem to všechno vzala v úvahu a přidržela se zadání Kejřové. Stanovila jsem si pro sebe též limit patnáctiminutový, ale jako celkovou dobu od vstupu do kuchyně po naplnění talířů…Dá se to pak využít v situaci, kdy se zdržíte o hodinu či dvě a tzv. hlady šilháte a naplánovaný čas na vaření se někam ztratil.

Bez nějaké přípravy to však nepůjde, je třeba mít doma všechny suroviny a detailní plán na vychytání všemožných prostojů, optimální pořadí všech kroků bez hluchých míst. Musím mít rozmyšleno i to, který kastról a na co použiju, nezdržovat se vybíráním vhodného nádobí, jinak 15 minut proteče mezi prsty.

Další pravidla předpokládají, že suroviny budou běžně dostupné a víceméně neopracované. Těžko stanovit přesnější hranici, protože v praxi je smyslem za čtvrt hodiny dávat na stůl, ne to, zda byla kaše z prášku a knedlík z továrny či odvčera. To vše bych akceptovala. Pouhé ohřívání sem nezahrnuji, ač sama je jinak hojně využívám. A kolik porcí by se mělo za tu dobu připravit? Jedna? To snad nemá ani cenu…spíš dvě tři, víc by už zabralo všechen čas jen přípravou – omýváním, krájením, přiváděním většího množství vody do varu.

Tahle hra bude asi hodně individuální – využijí se při ní jistě všemožné zkušenosti a dovednosti. Snad může být i inspirací k vašim pokusům, o které se podělíte.
Na sprinty zakládám novou rubriku a samozřejmě uvádím první recept, sada dalších tipů je připravena.

Zeleninové nudle – sprint

Inspirací je mi italská kuchyně s její nahlas nevyřčenou zásadou, že omáčka musí být hotová dříve, než se „pasta“ uvaří…to bude pro začátek dobrá volba.

Jakou zeleninu použít a jak ji nakrouhat jsem měla rozmyšlené předem, připravit se, start:

Zapínám velkou plotýnku a vytahuji hrnec na těstoviny a taky pánev, hrnec plním vodou a dávám vařit. Solím, lžíci oleje k tomu, poklici. Na pánev liju též trochu oleje a zapínám. Než se rozpálí, podávám si z ledničky zeleninu: mrkev, česnek, půl lilku a cukety, cibuli, dvě rajčata. Mrkev rychle škrábu, strouhám na hrubé nudličky a hned sypu na pánev. Krájím cibuli a česnek, přidávám, míchám.

A hned strouhám cuketu i lilek, znovu míchám mrkev, kontroluji vodu – bude vařit za chvilku, podám si nudle, mám tu půl sáčku širokých vaječných, to bude akorát, připravím si i cedník. Voda vaří, nudle tedy sypu do hrnce a míchám, zmírňuji teplotu. Mrkev už je změklá, přidávám cuketu a lilek, krájím rajčata. Zeleninu na pánvi solím a pepřím, ještě hledám nějaké další koření – mám tu italskou směs na špagety, to se hodí.

Kontroluji nudle, vaří se ukázněně…promíchám zeleninu, přidám pepř, slané je to dost, rajčata jen do poloměkka, aby se nerozpatlala, ostatní je tak akorát, vypínám. Co nudle? Ještě chvilku? Asi ano, sklidím si zatím prkénko a struhadlo, otřu pracovní desku, připravím talíře…a nudle už jsou dost, sliju do cedníku a dávám na talíř. Budou to tři porce. Sýr mám v ledničce nastrouhaný z továrny, mně to chuťově moc nesedí, můžu ho však strávníkům nabídnout stejně jako kousek pokrájené šunky… Čas: 14 minut.

Postupně jsem dala dohromady asi dvacítku jídel. Přílohou byly krom nudlí i ty rýžové, kuskus, domácí halušky i kupované noky, krom zeleniny pečené ryby, játra, burgery, sýry, uzené kuře i uzené. Vaření brambor se urychlí mikrovlnkou, pak jde i kaše.