Zlehka jarně aneb co pořád vařit

Letos má to jarní počasí nějaké zpoždění, tak ani nebyly chutě vařit něco lehčího a jarnějšího. Muž dá přednost klasice, ale vnučky zase klidně něco bez masa, jenže to jsou samé palačinky, krupicová kaše, vajíčka, koláče, trochu ovoce a podobně. Ale salát třeba jedí, s ostatní zeleninou je to jak kdy. Musím se polepšit s polívkami, vařím je málo a přednost měly vývary. Snad tato snůška jarních tipů pomůže i vám.

Hned jak koupím ředkvičky s pěknou natí, uvařím z ní polévku. Může být jako bylinková, se žloutky a smetanou, zahušťuje se bramborou (syrovou) i nudlemi, zkrátka můžete zkusit, co vás napadne. Moje ředkvičková polévka se dělá podobně jako jiné druhy. Listí pokrájím nahrubo a nechám na másle zavadnout spolu s cibulkou nadrobno. Přidám vodu a zeleninovou bujónovou pastu (nebo dobrou kostku), trochu pepře a krátce povařím. Pak vše trochu rozmixuji, ale ne na kaši. K zahuštění by se hodilo i vajíčko či nočky, ale máme rádi i kupovaný smažený hrášek. Výsledek – skvost. Brokolicovou dělám stejně, jen bez toho restování a cibule. Pro změnu lze kořenit třeba orientálním kořením, kari ap.

Těstoviny na mnoho způsobů se dají připravit i jen s opečenou zeleninou, dobrá kombinace cukety a rajčat s trochou česneku, středomořských bylin a parmazánem vydá na lehký oběd. Rychlým jídlem jsou i halušky, když nevaříte víc jak 3-4 porce. Brynzu můžete nakombinovat i s jinými sýry, dobré jsou halušky se špenátem nebo zelím, vždy však s dostatkem slaniny. Tu rozpustím na pánvičce ještě předtím, než dám halušky vařit, je to pak už fofr. Ke slanině přidám něco z jmenovaných přísad a uvařené halušky házím rovnou do pánve.

Risotto po italsku přímo volá po jarních přísadách jako chřest, špenát nebo i dýně, žampiony. Nejsme tu zvyklí jíst více chodů, tak dávám k risottu rovnou nějaké to opečené maso, játra, mletý řízek, má-li to být i pro muže. Poprvé se mi zdálo na přípravu složité, ale jak to párkrát zkusíte, je to jak nic a docela rychlé. Nedělám si bujón zvlášť, ale zjednodušila jsem to následovně. Dám vařit vodu do konvice. Kulatozrnnou rýži rovnou ze sáčku (2 sběračky) orestuju na směsi másla a oleje s pokrájenou cibulkou, trochu opepřím a poprvé podliju bílým vínem, asi tak sběračkou. Zatím nesolím. Když se víno odpaří, nadrobím na rýži lžíci bujónové pasty nebo kostku vývaru a zaliju horkou vodou, zas přiměřeně, aby to moc neplavalo. Občas promíchám a když se zase voda vyvaří, přidám další a ještě to tak dvakrát třikrát zopakuju, až je rýže uvařená, tedy na skus, konzistence má být taková tekoucí. Nakonec přimíchám dvě lžíce parmazánu, ještě kousek syrového másla a trochu pepře či soli. Přísady se mohou dát hned do základu nebo orestovat zvlášť, to pokud to nechci mít moc rozvařené. Třeba ta dýně bude na kaši.

Když jsem ještě před pár lety organizovala amatérské Restaurant Day, jeden Ital z IT tam vařil jejich risotto z červené čekanky: nakrájel ji hned do základu a podléval červeným vínem. Barva není kdovíjaká, ale dávám tedy klidně i červené, když nemám bílé. Když víno vynecháte, ta chuť tam podle mě chybí, ale taky se to dá…

Rýžový salát jako přílohu do horka mě naučila kamarádka ze Švýcar, už ho znám asi 30 let.

Uvařím rýži, lépe kulatozrnnou. Dvě sběračky hodím na zpěněnou cibulku, zaliju 4 sběračkami vody, přiměřeně osolím, přihodím 3 hřebíčky a pod pokličkou mírně dusím, až se voda vyvaří a vsákne. Rýži během chladnutí občas promíchám, aby byla sypká. Pak přidám asi půlku cibulky, může být i červená i zelená nať, půl celerového řapíku, dvě rajčata a jednu papriku na menší kostičky. Vše dobře okyselím vinným nebo jablečným octem, dosolím, připepřím a zamíchám s olivovým olejem. Rýže chutě nasákne, takže solit a kyselit radši více a nechat v lednici odležet. A to je vše. Dip z majonézy a zakysané smetany se může podávat vedle. Hodí se i k lilkům, pečenému masu, orientálním kuřecím paličkám.

Ze starých brambor na jaře se taky často hodí kaše nebo šťouchačky. Obojí se dá kombinovat s další zeleninou, třeba mrkví, celerem, hráškem (nejlépe mraženým).

Slané koláče v různém provedení peču v jarním a letním období na večeře častěji, to je už na moc dlouhé povídání. Ale jednoduše něco naklást na listové těsto dokáže každý, ne? A co koláč bez těsta?

Budu vyhlížet i chřest, o tom taky někdy příště. Každoročně vařím polévku a orestovaný chřest, ten mám nejradši. Koláče, risotto, zapečený, už jsem ho adoptovala.

Podobně jako chřest je skvělá opečená vcelku i jarní cibulka, která dobře doplní třeba i grilování. Ale počítejte s větším množstvím, aspoň tři kousky na porci!

Neujaly se u nás moc artyčoky, a není divu: je to zeleninka sice chutná, ale velmi málo vydatná, z jednoho bodlákového poupěte jsou tak dvě sousta. Vzhledem k ceně za kus, když je tak 1-2x do roka nabízejí i hypáče, dosti velký luxus. Chuť je delikátní, i atryčoky se přidávají do risotta nebo těstovin, nakládají na kyselo. A jsou velmi dekorativní.