Muž má rád klasiku, zvláštnějšími jídly ho zaujmu jen občas, tak si měl letos k narozeninám vybrat, jaká jídla by mu chutnala. Většinou má připomínku, že to vařím moc poctivé nebo dobré, že by to chtěl jako z té závodky či školní jídelny.
Na pomoc jsem si vzala normovací kuchařku Vzorové receptury jídel pro závodní stravování z roku 1981. Posloužila mi tehdy jako pomůcka pro běžné vaření i na táborech a podobných akcích, aspoň jsem si ujasnila některé postupy a taky spočítala množství surovin třeba pro dvacet lidí. Dostala jsem ji k Vánocům víceméně z recese, neb nabídka kuchařských knih byla velmi, velmi omezená. Já zrovna začínala hospodařit ve vlastní domácnosti 120 km od domova, takže matčiny kuchařky mi byly nedostupné. A meziměstské telefonáty taky.
Na první narozeninový oběd jsem přichystala hovězí polévku s nudlemi a játrovými knedlíčky, tu jsem vařila jako obvykle. Následovalo hovězí na česneku, bramborový knedlík a hlavně špenát z protlaku, tekutý a zahuštěný jíškou, aby byl světle zelený… uf. Vařila jsem tedy špenáty dva.
Hovězí jsem měla vakuované, nějakou irskou kýtu. Tyhle kusy bývají za lepší cenu, ale zas se hodně smrsknou, takže obavy, že toho bude moc, se nepotvrdily. Maso jsem začala připravovat den předem. Nejdřív jsem ho trochu odblanila. Myslela jsem, že přidám nějaké odřezky do polévky, ale nebylo moc co, jen ta blána. Celý kus jsem opepřila a osolila, pěkně opekla ze všech stran na sádle a přidala slaninu, cibuli i česnek. Trochu jsem vše podlila – vody pustilo maso ještě spoustu, a strčila do trouby, kde na 170° setrvalo tři hodiny, aniž by dost změklo. Odložila jsem ho k dokončení na druhý den, to mu už stačily dvě hodinky pomalého dušení a nakonec přihodit čerstvý posekaný česnek. Chuťově to bylo skvělé, pěkná tmavá šťáva, a i konzistence již vyhovující. Bramborový knedlík jsem vytáhla z mrazáku.
Špenát jsem částečně rozmrazila a dala na orestovanou cibulku s trochou česneku, povařila, přidala mléko a instantní jíšku a dochutila kupovanou kostkou a pepřem, trefila jsem to prý výborně. Pro sebe jsem udělala sekaný špenát bez jíšky.
Na večeři jsem upekla slaný koláč – kiš. Těsto jsem použila tvarohové (tvaroh, tuk, mouka – všeho stejně, tedy mouky maličko víc, špetka soli), připravené den předem. Namačkala jsem ho do formy a trochu zapekla, pak pokladla klasicky slaninou, cibulí, paprikou, sýrem a zalila kelímkem zakysanky s dvěma vejci. Pekla jsem tak půl hodiny.
Další oběd na přání sestával opět z polévky a z opečené vinné klobásy s bramborovým salátem. Taky jsem ho připravovala na etapy. Brambory jsem vařila v pátek, zeleninu a nálev dávala v sobotu. Vajíčka ani uzeninu nedáváme. Náš salát je totiž nejspíš hybridem běžného a vídeňského salátu, který znal otec od brněnských příbuzných. Brambory zaléváme nejprve slanokyselým nálevem, který se do nich vsákne, přidáváme i olej, a teprve poté zamícháme majonézu. Tak jsem v neděli salát už jen smíchala s domácí majonézou a zakysankou, dala muži ochutnat – a vtom jsem si uvědomila, že jsem zapomněla na jablka! Tak jsem je ještě přidala a bylo dochuceno, bez nich to nebylo vůbec ono.
Jako moučník jsme měli mít místo dortu aspoň zmrzlinu, ale už jsme nic nemohli. Ke kafi jsem ještě pekla skořicové šneky, kterými jsem muže vybavila i do práce. Zkrášlila jsem je zbylou bílkovou polevou. Hodně vykynuly, tak se mi ty tvary trochu vymkly, k jídlu to snad bude. Celkově spokojenost, tak ok.
Nejnovější komentáře