Večeře dělám studené, jedno teplé jídlo denně nám stačí. Ale co na ten chleba pořád dávat, že? Z kupovaného sortimentu mi úplně přestaly chutnat uzeniny, všechno je to stejné, stejnou rychlosolí ochucené, ať je to od výrobce velkého či malého… aspoň tak to vnímám já. Trochu lepší je to v sýrech, sem tam se dá nějaká ryba jako matesy, zavináče a uzenáče. A neměla bych zapomenout na paštiky.
Často dělám pomazánku vajíčkovou nebo z nivy a ještě kapiovou, občas z rybiček (sardinek). Základem je vždy tučný tvaroh a domácí majonéza.
Do kapiové pomazánky se hodí i nastrouhaný tvrdý sýr, uzená paprika. Někdy zase použiju krabí tyčinky, někdy mrkev, někdy obojí současně. Na mrkvové pomazánce není co se učit, jen je dobré nastrouhanou mrkev trochu vymačkat, aby nebyla moc vodnatá, a na dochucení použít jen trochu citronové šťávy a hlavně kůry. Lepší je jako skoro všechny pomazánky další den, kdy se proleží a mrkev také změkne.
Představa pomazánek z řepy, hrášku, cizrny a dalších „zdravých“ surovin mě spíše děsí. Před lety, v době exploze zájmu o duchovědy jsem se k takovým výtvorům přimotala a bylo to vždy dost hnusné – nemastné, neslané, divné.
Nicméně jako výjimku bych uvedla pomazánku z červených fazolí: Vezme se konzerva, neb v ní jsou fazole bez té svrchní tenké slupky, způsobující největší nadýmání a pod., scedí se a fazole se rozmixují na kaši. Ta se dochutí majonézou, pepřem, solí, cibulkou či jinými bylinami a je hotovo. Mohou se přidat i kyselé okurky. Pouze může odradit poněkud nevábná barva tohoto skvostu, míněno v kategorii luštěninových pomazánek .
Což platí i o drožďové pomazánce, která je lepší ve verzi nikoli vegetariánské: cibulku zpěním na sádle se škvarečky nebo se slaninou, na tom rozpustím dvě droždí, až se vysuší, tedy rozloží, to je v pořádku. Musí se dobře okořenit (kmín, pepř a sůl určitě, majoránku ap.). Na opečené droždí hned rozklepnu tři vejce, promíchám do zhoustnutí a je to – pažitkou posypat, na chlebu dozdobit třeba rajčetem. V jiných receptech se přidává i mouka, krupice, strouhanka, mléko, ale to tu chuť, kvůli které se to dělá, příliš naředí. Je to dobrota s poněkud asociálními důsledky – člověk si pochutná, ale do společnosti ať příliš nechodí .
Milovníkům klasiky doporučím vaječnou tlačenku. Základem je zeleninový salát Moravanka nebo jiná podobná nakládaná zelenina. Dejte pozor, aby zelenina nebyla moc tvrdá, zejména hrášek, to pak nechutná dobře a špatně se i krájí. Vše pokrájíme, feferonku dle chuti použijeme nebo vyhodíme. K tomu 5-6 vajec natvrdo, rovněž pokrájet, 150g šunky nebo salámu a 200g majonézy. Zamícháme, dochutíme. Přidávám čerstvou cibulku. Tu ale může někdo považovat za nepatřičnou 🙂
Želatinu (20 g) rozpustíme v horké vodě dle návodu (150 ml vařící, 250 ml studené) a vlažnou nalijeme do salátu. Vzniklou hmotu konzistence polévky dosolíme, dokyselíme, a to o poznání více, než má chutnat výsledek! Dáme ztuhnout do formy nebo forem, vypláchnutých studenou vodou. Tuhne během několika hodin, uchováme v ledničce. Některá značka želatiny tuhne méně, tak jde tlačenka hůře krájet, v tom případě zkuste příště jinou:)
Tyhle tipy by se daly považovat i za postní. Téma však není vyčerpáno, ještě bych našla pár zajímavostí. Třeba zas někdy jindy.
Nejnovější komentáře