Ono to není úplně přenosné téma, protože každý má ta zdravotní omezení nastavená jinak, metabolismus pracuje jiným tempem, má jiné chutě, vůli. Mně se na podzim ta moje poléková cukrovka trochu zlepšila, tak už striktně nevážím pokrmy se sacharidy, ale dokážu se trefit, už taky si to pamatuju, co je akorát, aby to organismus zpracoval. O svátcích jsem měla dvakrát hladinu cukru trochu zvýšenou, ale to se vždy do druhého dne spravilo. Vaření mi komplikovala ještě vleklá a kolísavá ztráta chuti zas po nějakých jiných lécích. To se pak vymýšlí i peče dost špatně, když to nebaví.
S cukrovím jsem to na množství nepřeháněla, pekla jsem dávky na jeden plech, jen pro mladé o něco víc. Uvažovala jsem o nějakých LC verzích, ale už jsem vyzkoušela, že bez mouky a cukru se ta těsta prostě udělají jiná, že by takové dietní cukroví nebyla žádná výhra. Buď nedrží pohromadě nebo je tvrdé, struktura bez lepku není prostě těsto. Umělá sladkost se od cukru liší. A jen tak nějaké sušenky (ara, kokos, čoko) že by mi to stejně nenahradily. Tak jsem se spíš rozhodla vydržet to jen s pár kousky, ale skutečnými. Omezila jsem předem všechny další zdroje cukrů, vyřadila jsem zcela alkohol – nechutnalo mi už ani pivo, ani víno s vodou. Pila jsem prakticky jen čaj – černý i ovocný, a kafe. Džusy jsou zrádné, ovoce taky. A nejvíc to sušené a kandované. Nebyl tedy ovocný salát ani žádný kompot. Protože jsme byli většinou sami dva, další moučníky jsem rovněž zrušila, muž o to beztak nestojí. A třeba bramborový salát je ok, odležením se škrob totiž přemění na něco podobného vláknině, tak super.
Co šlo, jsem pekla společně s některou z vnuček. Třeba medové trubičky jsem s nimi péct nemohla, natáčet je jim ještě nešlo a manipulovat s křehkými po upečení, s krémem či polevou taky ne. Ostatně poleva z hořké čokolády s trochou másla nebo oleje má cukru též málo. Cukrovou bílkovou jsem dávala jen na perníčky pro holky. Když jsem tak po jednom kousku a nějakých drobcích ochutnávala, zjistila jsem, že většinou to dám, že tedy hladinu cukru na uzdě udržím. Kousek vánočky jsem též mohla, perníček s částí žitné mouky taky. Ovšem muselo to být v rámci dne uměřené. Cukroví byly dvě krabice asi jako od bot, devět druhů jsem dodržela. Půlka beztak šla k mladým. A tu naši jsme dojedli asi desátého ledna. Nezkazilo se nic, ani ten máslový krém.
S ostatními jídly problém není, cukry v zelenině neřeším. Už můžu zařadit i bramborák či lívanec. Jogurt si můžu dát i ochucený. Kousek bílého pečiva taky nevadí. Tvarožník lze upéci se sladidlem, mouky je v něm nepatrně. Ořechový koláček bez mouky je fajn. I kousek toho kynutého těsta můžu.
Kontrolu na dia jsem měla hned na začátku ledna, to mě taky trochu přibrzdilo, když mě honila mlsná. Ale byla jsem i pochválena, takže dobrý. Při lockdownu to paradoxně bylo snazší, žádné návštěvy, žádná lákadla zvenčí. Každý tvrdí, jak se ty chutě na sladké po několika týdnech vytratí, ale to se mi nestalo ani po měsících, spíš občas přijde krize, absťák, a ani dia oplatky nepomůžou 🙂 Zas za další čtvrtrok mám naději na zlepšení.
Nejnovější komentáře