Ač přibyly nové druhy, nemusí být vždy chutnější. Když starší recepty z dob nedostatku upečete s máslem, semtam přidáte vajíčko, vanilkovou esenci místo vanilinu, ořechy a mandle nenastavíte strouhankou, poleva bude z čokolády a ne z tuku s nevalným kakaem, určitě vás příjemně překvapí. Nabízí se totiž záplava receptů, ale málo druhů, málo chutí. Přitom vánoční cukroví je jednou z mála našich národních specialit. Na úvodní fotce jsou z následujících krupicové kuličky v čokoládě, za nimi marcipánky s mandlí a místo kakaových sádláčků skořicové.
Jablkový sýr nebo též salám je takové jednoduché želé, využívající přírodní pektin v ovoci – ještě klasičtější byla varianta z kdoulí, ale s těmi bývaly trochu potíže. Nejen, že se špatně sháněly, ale taky pak želé málo tuhlo. Aspoň v babiččině podání, které ty přesnější recepty moc nešly, na to byla příliš svobodomyslného ducha a úzkoprsost nesnášela, dnešní přepjatá neurotická doba by jí byla akorát tak ku posměchu. Sama jsme se ke kdoulím také ještě nedopracovala, snad někdy nějaké najdu. Jablkový sýr potřebuje dva či spíše tři týdny vysychat, tak je na jeho přípravu nejlepší čas hned na začátku prosince.
Ze samotného receptu by asi dnes nikdo nadšený nebyl, ale zas takové z ničeho NĚCO, už to se musí obdivovat. Kroužek bohužel neměl dlouhého trvání, snad jen jedno pololetí. Stály za tím nějaké ideové důvody, v roce 1964 ještě stačilo podezření na maloburžoazní praktiky.(Cukr na nitku)
Krupičku jsem měla už takovou pěkně nažloutlou zasyrova, tak jsem tedy byla zvědavá, jak chytnu ten správný odstín dožluta – na středním plameni jsem ji pražila raději déle, krupička nesmí zůstat syrová. Když začala u dna pánve chytat lehce béž odstín, míchala jsem pilněji, aby se propražila všechna. Celkově to trvalo nejméně deset minut. Je to jako u jíšky nebo smažení strouhanky, musí se hlídat, aby „neshořela“, dlouho to vypadá, že se nic neděje. Taky se to pozná po vůni, že už je krupička upražená. Pokud bude ochutnávat, tak pozor – jde o směs s rozehřátým tukem, je tedy dost horká!
Krupičku jsem odstavila a ještě trochu míchala, než jsem přidala ostatní suroviny. Ale hmota byla stále hodně sypká, jako vlhký písek, tak jsem zvýšila několikanásobně dávku rumu a hned to bylo lepší. Vařečkou šla už celkem tvarovat, do ruky byl pořád moc horká. Obohatila jsem ji ještě trochou vanilkové esence, tím se nic nezkazí, a nechala ji chvíli chladnout. Mezitím jsem si opražila asi dvě hrstě mletých ořechů na obalení. Doma jsme obalovali jen v kakau, poleva z čokolády je však nejlepší (stejný díl čokolády a horké šlehačky rozmíchat).
Pak jsem se pustila do tvorby kuliček – chce to trochu trpělivosti, hodně mačkat hmotu k sobě a koulet v dlaních jen zlehka. Kuličky jsem obalené nechala odležet. Skutečně byly už druhý den docela dobré, vydrží týdny.
K tradičním druhům z rodiny patří ještě sádláčky, Méně obvyklé jsou třeba také anýzky, žloutkové pěnové cukroví, které se dává i do formiček, u nás to byly placičky, zdobené trochou anýzu. Protože mě napadá ještě spousta dalších druhů, nechám to na jiný článek.