„Ach, to zatracené kyselo!“ Jestlipak si aspoň někdo vzpomene, co té hlášce předchází? Babička co krok, to prd. To si přece zaslouží ocitovat, je to z jedné verze neslušné Babičky, kdsi poměrně populární. Kyselo ale patří k nejstarším evropským jídlům. V původní podobě bylo jen kváskem zavařeným ve vodě a v chudých horských krajích se jedlo třikrát denně, dokud ho koncem 19. století nenahradila ráno káva z melty… Dodnes se vaří nejen běžně během roku, ale i jako součást štědrovečerního krajového menu. Až po několika letech života v „severních provinciích“ jsem si troufla na své první kyselo z kupovaného pekárenského kvásku, mám na mysli dobu tak kolem roku 1984.


Dík, však to nebylo hned, co se mi povedlo nějak lákavěji vyfotit, ale nic narafičeného tam není 🙂
Tak takovéhle kyselo bych ochutnal hned! 🙂