Byla bych si ráda zvolila jméno po babičce, která mě k vaření přivedla, ale na to se jmenovala příliš běžně, navíc stejně s mámou. Tak jsem použila jméno druhé babičky, která sice vařit skoro neuměla, zato se mi podařilo zachovat jakousi kontinuitu.
Foodblogerka Vilemína měla být mé alter ego, měla všemu rozumět, všechno umět, laskavě a nenásilně udílet skvělé rady, jak to vaření denodenně lehce zvládnout, jak se přitom s ničím nepárat, nepodléhat módním nesmyslným trendům a vařit poctivě ze surovin pořádná jídla a neutratit za to majlant. Zároveň uměla zpracovat nové potraviny, zařadit i cizokrajné recepty, přizpůsobit jídelníček sezóně jak dle surovin, tak dle tradic. S náležitou rozšafností měla také zvládat naivní dotazy různých neumětelkyň a vypořádat se s rozpuplnými názory na to nejsprávnější a zaručeně nejprospěšnější stravování včetně prapodivných diet. Zkrátka superkuchařka, jíž se nic nespálí, nezkazí a od níž vždy chutná. Oddělit ty dvě bytosti, tedy Vilemínu a mě, ne tak dokonalou, stále hledající a učící se novinky, se dařilo někdy více, někdy méně, těžko říci, kde jedna končí a druhá začíná.
Když jsem s blogem v r. 2008 začínala, mínila jsem, že přece vařit dost umím a poradit si s provozem domácnosti taky. O tom ale více v Cukru na nitku. Brzy jsem zjistila, jak málo toho znám. S rozvojem internetu se úžasně rozšířily i možnosti vaření a přístupnost receptů, přičemž se v té době zrovna z jídla stal populární objekt zájmu.
I u mě se toho za ty roky hodně změnilo. Nasbírala jsem nové zkušenosti na síti i na zajímavých kurzech, na velkých akcích i v publikování a médiích. Vařím už dost jinak. Ukončila jsem bez lítosti pracovní kariéru a spíše se začala věnovat rodině a vnučkám, nyní v počtu tři. Už spolu vaříme a pečeme, jak to jde. Chystám k vydání další knížku a tu, co zahrne roky na blogu, začínám psát.
Kontakt: vilemina@centrum.cz
Nejnovější komentáře