Po stu letech nám má doba 1. republiky pořád co nabídnout, i když lépe se lidé měli jen pár let před krizí a potom před protektorátem. Tehdy vznikaly nové podniky (v Praze např. Šroubek, uzenáři Maceška a Beránek, cukráři Berger a Myšák, ryby Vaňha, lahůdky Lippert, Linka, Paukert, Zoufalý), nové kavárny i velkovýrobny, nové technologie (plynofikace, elektrické chlazení, velké pivovary, mlékárny). A navíc vzhledem k dobám následujícím se stala tehdejší kuchyně nedostižným vzorem.
Ve většině domácností se však vařilo jednoduše, tehdejší kuchařské knihy i články nabádají k pestřejší a modernější stravě, třeba i k novým postupům s využitím plynového sporáku. Více zde (odkaz později).
Na ukázku jsem vybrala rybí salát od Vaňhy, lomnické suchary a bramborový dort od Kejřky.
Slanečkový salát
250 g matjesů pokrájíme, do mísy dáme i s olejem. Přidáme 300 g vařených pokrájených brambor, 1 cibuli, 1 vařenou červenou řepu, 1 jablko, může být i kyselá okurka. Promícháme se zakysanou smetanou, opepříme, dosolíme, dokyselíme, vychladíme.
Salát měl úspěch, krájela jsem suroviny více nadrobno a podávala na pečivu. Na lehkou večeři nebo jako chuťovku na party a grilovačky jen doporučuju. Už ta barva!
Suchary po lomnickém způsobu
Nejsou náročné na suroviny, ale na přípravu. Pečou se třikrát! Před 10 lety jsem prohlašovala, že tedy tohle nikdy zkoušet nebudu, no a je to tady:)
250 g hladké mouky, 1 žloutek, 10 g droždí, 50 g cukru, 125 ml mléka nebo smetany, 50 g mandlí, nastrouhaná kůra z 1/2 pomeranče, 1/2 lžičky skořice, sůl, 70 g másla na potření, moučkový cukr na obalení (asi 200 g)
V polovině teplého mléka jsem nechala kynout droždí, moc se mu nechtělo dělat bubliny, ale fungovalo. V druhé polovině mléka jsem rozmíchala žloutek a obojí nalila do mouky s cukrem a solí. Zpracovala jsem tužší těsto, nakonec přidala mandle, skořici a kůru a upravila dlouhou šišku. Nechala jsem ji kynout přikrytou asi 2 hodiny na plechu s pečícím papírem. Před pečením jsem ji důkladně potřela rozpuštěným máslem. Vychladlou (lze i do druhého dne) jsem nakrájela na plátky, rozložila na plech a pekla podruhé dozlatova.
Zatím jsem si uvařila cukrový sirup ze 100 ml vody a 50 g cukru. Ještě teplé suchary jsem potírala sirupem a obalovala v moučkovém cukru. Pravidelnou krustičku asi doma nedokážeme, chce to jednak cvik a jednak nějaké cukrářské fígle, např. prý přidat do sirupu škrob. A suchary šly do trouby potřetí, jen na 100 stupňů a s větrákem, prostě sušit. Sušila jsem však dlouho, asi hodinu, až byly na omak tvrdé. Což se ukázalo jako trochu přehnané, ale zas by dlouho vydržely…Tak půl hodinky by asi stačilo, aby šly lépe kousat, ale suchary se patří máčet v kafi nebo čaji. Na chuť byly výborné, hlavně díky té pomerančové kůře, jako ty kupované lomnické v krabičce, co pamatuju, struktura taky odpovídala.
Na bramborový dort podle Kejřové je třeba těsto z 5 vajec. Uvařených brambor se dává zhruba jedna porce, 180 g. Ideálně by se mohly použít nějaké zbylé, ovšem bez kmínu, osolené být musí stejně. Nejprve jsem ušlehala 5 žloutků se 120 g moučkového cukru do pěny. Přidala jsem trochu citronové kůry a vanilky, pak nastrouhané brambory a 60 g mletých mandlí nebo ořechů. S mandlemi je dort jemnější, ba fádní, s ořechy výraznější. Do sněhu z 5 bílků jsem zamíchala lžíci mouky a krupicového cukru a lehce vmíchala do těsta. Upekla jsem ve vymazané a moukou vysypané formě (nebo vyložené papírem na pečení, který lze předem namočit a do formy snadno vytvarovat). Pekla jsem na obvyklých 180 stupňů dozlatova, až zapíchnutý nůž byl suchý. Dort se může prokrojit a potřít výraznější marmeládou, já ho natřela navrch dobrou rybízovou a la brusinky a tu polila ledovou polevou ze 150g moučkového cukru, lžíce citrónové šťávy a 3 lžic horké vody. Umíchat se musí pořádně, aby se cukr rozpustil a poleva ztuhla. Takhle to dělávala babička, ledovou polevu ještě promíchala s marmeládou pod ní a vypadalo to docela pěkně. Moučník s polevou však není dobré nějak přikrývat, to zvlhne. Brambory v dortu ale nikdo neodhalí.
Další prvorepublikové inspirace najdete níže. Jsou zcela autentické – babička vařila hodně podle Sandtnerky nebo i receptů z časopisů a samozřejmě i podle receptů od přítelkyň. Já to znám spíš v chudších variantách poplatných době, tak její recepty na hlavní jídla ani nedávám, ostatně jsou v knížce Cukr na nitku.
Řezy od Jedličků
Jehněčí na majoránce
Slaninové knedlíky
Nejnovější komentáře