Už desáté narozeniny nejstarší vnučky! Ale nepekla jsem desátý dort, některé roky jsme to kvůli chorobám vynechali. Požadavky oslavenkyně se s věkem mění a taky jsou vyšší. Letos po dlouhém dohadování a plánování mám zadání na jeden kubánský pro rodinu a jeden pro kamarádky podle Mitsuri, lovkyně démonů, a to růžovozelené krémové srdce. Z toho mám trochu obavy, ale zas se nebude nikam transportovat. Bude to pak v samostatném článku, protože ani tenhle, celkem jednoduchý i pro mě, se neobešel bez dramatických situací.
Vnučka vše naplánovala raz dva a bylo to 🙂 Viz foto. Složité bylo ale vše promyslet tak, abych na přípravy včetně nákupů surovin měla dost času, neb jsem musela stihnout i plno jiných věcí. Tak třeba jsem měla cestu i kolem obchodu s cukrářskými potřebami a chtěla si tak ušetřit práci, že koupím čísla: ale ouha, nebyly, protože mě nenapadlo, že zrovna jednička a nula jsou ta nejpoužívanější.
Začala jsem tedy výrobou čísel z čokolády. To už jsem měla nakoukané, že se motiv nakreslí pod fólii a jen obtáhne čokoládou ve zdobícím sáčku. Pak mě napadlo přidat párátka, aby čísla šla zapíchnout, z čokolády by to asi nedrželo. Taky se to tím trochu vyztuží. Tak jo. Nakreslila jsem si čísla, rozpustila polevu (měla jsem od minule hotovou), přendala do sáčku s úzkou trubičkou a čekala, až schladne tak, aby se s ní dalo psát. Nooo, pořád nedalo, ale nakonec byla správně hustá, tak jsem nejprve obtáhla kontury a potom vyplnila obě čísla, udělala jsem je silnější, aby nepraskla, i párátka v nich držela. Než čokoláda zatuhla, přidala jsem ještě trochu sypání a uložila do ledničky. Snad to vyjde.
Korpus na úterý jsem pekla v neděli odpoledne. Spočítala jsem, že by průměr 22 cm měl stačit, vzala jsem šest vajec, 180 g cukru, 150 g mouky hladké s polohrubou, 50 g kakaa a 6 lžic oleje. Bílky se šlehají s trochou soli, cukr se přidá na 2-3x, až je sníh pořádně pevný. Vmíchám žloutky lehce prošlehané s olejem a nakonec postupně mouku. Peču v ráfku s papírem jen na dně na 150-160 °C tak 40 minut. Vyšel hezky, otočila jsem ho a dala v mikrotenu odležet. I základ na pařížskou šlehačku nebo spíš krém jsem svařila, vzala jsem 400 ml šlehačky, do ní zavařila 30 g kakaa a po částečném schladnutí v ní rozpustila 200 g hořké čokolády. Rozmíchala jsem jen ručně a dala chladit.
V pondělí jsem chtěla dort naplnit. Měla proti plánu přijít vnučka, tak jsem ji potřebovala trochu zapojit, čili jsem to nechala na odpoledne. Situace se však rychle zkomplikovala, nejdřív jí nešlo nutně se přihlásit na Duolingo, žádné heslo ani mail jí nefungovaly, ale vyřešily jsme to. Ovšem čas běžel. Do toho mě požádala ještě honem o roládu : „Babi, tu s tím růžovým krémem a polevou, jo? Já mám hrozný hlad….“ Tak jak to teď vše udělat? Jogurtové těsto by mohlo stačit a vnučka by ho mohla i sama připravit, je to na hrnky (1 hrnek polohrubé mouky, moučkového cukru, a jogurtu, 2 vejce, lžička sody, klidně vše najednou smíchat). Tak jsme s tím začaly, ale pořád mi někam odbíhala, ale trochu roztírat těsto jsem ji nechala, i když jí to moc nešlo, hlavně ulizovala. Dala jsem roládu péct a zatím jsem prokrojila korpus na tři pláty. Včerejší ganache jsem v robotu ušlehala s 500 g mascarpone a 300 ml šlehačky (půlku kelímku jsem si nechala na polevu na dort), do toho mi taky pořád strkala prstíky. Tak jsem ji nechala potřít pláty trochou kafe s rumem, bez cukru, těsto je sladké dost. Roláda už byla upečená, jak jen trošku schladla, zamotala jsem ji tak, jak byla, a dala ven, kde bylo o něco chladněji. Vnučka ještě oloupala banány, bylo třeba celkem pět spíše větších. Pak jsem pláty potřela vždy slabou vrstvou krému, poskládala banány, zarovnala krémem a ještě vše zopakovala. A zapomněla to vyfotit. Dort jsem nahrubo obmazala a dala do lednice místo šuplete se zeleninou, ta šla taky ven, za půl dne se jí beztak nic nestane. Na růžový krém jsem dala sáček prášku, k tomu jednu šlehačku a jedno mascarpone. Dle návodu se dávají dvě šlehačky, ale vyčetla jsem na fb, že se to kombinuje různě, tak jsem zkusila. Krém byl hodně tuhý, ale dobrý. Papír šel i po tom krátkém odležení lehce sloupnout a roláda se povedla pěkně. Ovšem poleva navrch…holt bílá čokoláda se obarví divně. Minule jsem totiž měla nějakou bílou polevu v čočkách, to barva dopadla lépe. Vnučka opět musela zapracovat, polevu nanesla lžičkou. A odkrojené konce, tedy značně širší, mohla konečně sníst.
To už jsem tedy potřebovala pauzu. Blížila se už šestá hodina. Většinu rolády jsem vnučce nacpala do svačinové krabičky a vyprovodila ji. K dortu jsem se vrátila po osmé a dokončila obmazání a dala ho ještě na hodinku chladit. Zbývalo rozpustit čokoládu se šlehačkou na polevu (po 150 g) a nějak inteligentně dort polít. Už byl na podložce, asi o 2 cm větší, takže Maršálkův fígl, jak dort polít bez mřížky, nešlo použít. Když je podložka stejně velká, postaví se dort na nějaký menší hrnec a dospod se položí nějaký tác, mísa větší velikosti, kam přebytečná poleva steče. Moje poleva byla dlouho tekutá, i když jsem poctivě míchala, až mi došlo, co jsem zvorala! Dala jsem totiž šlehačky jeden a půl kelímku, ne 150 g! Když jsem si zanadávala, jak jsem nemožná, napsala jsem si množství znova na papír včetně té půlky, abych to měla před očima. Do poloviny stávajícího (225 g z 450 g) jsem přidala 75 g čokolády, tedy po zahřátí. Poleva už nevypadala jako kakao, a když schladla, šlo dort polít. Měla jsem v hlavě poučku, že se má čokoláda nalít najednou, aby byla hladká. Jenže jsem to nějak neodhadla a poleva najednou byla všude! Naštěstí se mi podařilo ještě rychle sáhnout pro plech a dort i s podložkou a tácem na něj přemístit, při čemž mi málem upadl…ale bylo to zachráněno a já si mohla opět začít vyčítat, proč jsem to zase zvorala… Zařekla jsem se, že to fotit nebudu, že z takové hloupé situace nebudu dělat zábavu a zveřejňovat ji, no ale jak vidno, aspoň zapsat jsem to musela, abych si postěžovala na nepřízeň osudu. Hned dvě takové komplikace s jednou polevou!
Dalo mi ještě pěknou chvíli práce polevu dokončit, dort oblít řádně kolem dokola a zvážit, co s ním. Měl by se dát chladit, ale s plechem? Podložka byla celá pokrytá polevou, kulatý tác tak z půlky a na plech dotekly ještě pořádné louže. Stěrkou jsem sebrala největší nánosy a přemýšlela, co dál. Přemístit dort na jinou podložku? Jak ale bez dotyku a bez porušení? Tác byl od polevy i odspodu. Jak jsem pořád otírala dokola stěrkou podložku i tác, vypadalo to, že podložka by asi očistit šla – a s ní aspoň přesunu dort na jiný tác a uvidím. Tak to se mi po nějaké době povedlo očistit nejdřív špachtlí a potom papírem, ale navlhčeným ne. Plochým nožem obaleným vždy v čistém papíru se to dalo opatrně stírat, ale piplačka. Zespoda to naštěstí nebylo moc zamatlané. Dort tedy už šlo přesunout na druhý tác a mohl do lednice. Finální zdobení jsem nechala na dopoledne, poleva musela ztuhnout. A mně zbylo jen trochu uklízení – končila jsem o půlnoci. Na dort a roládu padlo 6 šlehaček, 3 mascarpone, 4+1 čokolády, 60 g kakaa, 8 vajec 🙂
Zdobení jinou polevou (zbylou od čísel) se celkem povedlo, banány jsem jen potřela citronovou šťávou a vydržely do odpoledne pěkné. Tedy v lednici. Upečení minipárků v těstě a pizzových šneků už byla brnkačka, na hotové těsto jsem dala náplně a upekla. Ty šneky se mi trochu rozjely, vyválené těsto je hodně tenké.
Přemístění do krabice na transport šlo taky dobře, i když jsem se už trochu bála. Na místě jsem vytáhla připravené číslice k zapíchnutí – a ouha! Cestou stihly rozměknout a bylo po nich… To už byla třetí katastrofická situace! Přitom jsem měla vyzkoušené, že poleva vydržela předtím v teple ztuhlá dost. Tak musely stačit svíčičky.
Krájet šel dort velmi dobře, banány vypadaly pěkně, krému dostatek, těsto dostatečně provlhlé, pochvaly kolem dokola.
Nejnovější komentáře