Šlejšky jsou takové pěkné staré slovo, které se ovšem i trochu obtížně vyslovuje…znamená šišky, původně ty pro husy. Už jsem je tu u vaření podle MDR zmiňovala, taky jich pár zkusila na přednášku. A když jsem o tom mluvila při minulém natáčení, neb to bylo těsně poté, Láďu to zaujalo, že má zelí taky rád, a já recept nabídla do vysílání. Dočetla jsem se, že zelí dnes je prý novou kulinární hvězdou. Symbolizuje návrat k podstatě vaření, je to ingredience, která spojuje estetiku s funkčností! Je všestranně prospěšné tělu, dobře se zpracovává, snadno skladuje, chuťově je variabilní… Zelí tak není jen trendem, ale součástí širší proměny kulinární identity, symbolem změny atd. atd. Kdo by to řekl, že, tolik vzletných řečí o prostém zelí. Nu, se zelníky a dalšími předpisy jsme u nás trendy už po staletí.
Tentokrát natáčení vyšlo brzy po předchozím, ale vysílat se bude až v září. Nákup složitý nebyl, jenže jsem si chtěla recept ještě vyzkoušet, protože v Retyšce jsou suroviny víceméně bez udání množství. Tak jsem si naplánovala, že udělám jednu várku dopoledne, zelí udusím najednou, abychom se tím pak nezdržovali. Odpoledne se štábem že se bude natáčet druhá várka, kterou jen připravím do pekáče, a jako upečenou nabídnu tu z dopoledne…takže se nebude čekat na kynutí a pečení.
Zvážila jsem si tedy syrové nakrouhané zelí a mouku jsem dala do odměrného džbánku, abych pak jen odečetla použité množství. I máslo jsem zvážila. Už je vše zaznamenáno v receptu. Taky jsem si chtěla zkusit, zda by nebylo lepší zadělat těsto ručně, že by se to zajímavěji natočilo – no, nebylo. Těsto se mi na ruce i na všechny pomůcky šíleně lepilo, víc mouky nepomáhalo, byla fuška vůbec ho dostat do robotu. Ještě jsem ho po zadělání musela dost podsypávat, abych vůbec šlejšky utvořila. Nakrájela jsem je z vysoké placky jako noky a jen zakulatila, to už se dalo. Jak píše Retyška, mají být na prst široké i dlouhé. Rozpuštěným máslem se musí hodně promazávat, víc než buchty. Nechala jsem je kynout a potom už snadno upekla.
Ještě jsem dopoledne vymýšlela, co všechno bude potřeba za nádobí, do čeho připravím ostatní suroviny a podobně. A celou dobu jsem se jen modlila, aby se zas někde blízko v domě nevrtalo, jelikož tohle jaro to nemá konce… Věděla jsem, že do toho ještě přijde vnučka, která u mě vždy čeká před odchodem na balet. Ale vidět natáčení chtěla, ráda by i před kameru, že bude pomáhat, jenže to z vícera důvodů ani nejde. S Láďou se hned kamarádila a na všechnu techniku koukala se zájmem. Vymýšleli jsme, jak a co se natočí, aby byla vidět nějaká akce. Nejdřív se točil závěr, tedy upečené šlejšky a jejich přesun na mísu. Pekáč jsem rychle omyla, aby byl připravený pro druhou várku. Pak různé přesuny nádobí, natočení ingrediencí, zalepení značek. Taky trochu zelí jsem nakrájela, ale míchala tím už udušeným 🙂
Dál už šlo vše snadno a šlejšky byly za chvíli v pekáči. Zbývalo natočit, jak ho dávám do trouby – pro ilustraci, jak to probíhá, dodávám, že zrovna tohle se povedlo až asi na potřetí: kam si nejlíp stoupnout, kterou rukou otevřít troubu a kterou popadnout pekáč, kde zastavit, aby se natočil detail, jak daleko dát do trouby… I tyhle druhé šlejšky jsem sice dopekla, ale jak neměly dost času na vykynutí, nedopadly tak dobře. Dopolední várka byla ochutnána, pochválena, vše natočeno bez vrtání v domě, takže hotovo.
Zelné šlejšky: 500 g zelí drobně pokrájíme a dáme dusit na máslo (50 g), osolíme a opepříme, nepodléváme, mícháme. Vychladlé zelí smícháme s 1-2 vejci, nadrobíme asi 20 g droždí a přidáme tolik mouky (400-500 g), aby z těsta šly tvarovat šlejšky-šištičky. Ve formě je ze všech stran potíráme rozpuštěným máslem (jako buchty), necháme chvíli nakynout a upečeme dozlatova na 180 °C, ještě jednou potřeme máslem. Na míse se při vyklopení samy rozpadnou.
Nejnovější komentáře