Po nějakém třičtvrtě roce přišlo další natáčení. Tentokrát jsem vybrala jednoduchý, ale ne zcela známý recept na pražené zelí. Když ho máti připravovala, většinou v létě na nějakém letním pobytu, vypravovala, že pochází od její babičky, která zamlada sloužila ve Vídni. To mohlo být tak kolem roku 1890. U zelí ve spojení s paprikou by mi pasoval nějaký uherský, možná až osmanský původ, neb ještě padesát let předtím Rettigová nazývá papriku turecký pepř… Ale kdo ví, protože matčina sestra tento recept prý pamatuje bez papriky, jen s máslem a pepřem. Taková verze je obvyklejší. Recepty se holt předávají, upravují, cestují po světě semtam bez logiky a bez překážek, jejich původ bývá nejistý.
Neměla jsem velké chystání předem, stačilo kus zelí, na dvě porce tak 1/4 menší hlávky, sádla a másla, papriky a pepře a předem uvařit dvě porce širokých nudlí. Připravila jsem si vařič do obýváku na stůl před kuchyní, protože ta je na natáčení moc úzká.
Když se štáb dostavil a začal rozestavovat světla a stojany na kamery, začalo se v domě hlasitě vrtat… I musela jít produkční zjistit, co se děje. Prošla i část vedlejšího vchodu, než se jí podařilo najít zdroj a domluvit s řemeslníky nějakou přestávku. Natáčení tedy probíhalo svižně, aby se to stihlo, naštěstí byl recept vskutku rychlý. Láďa trochu nakrouhal zelí, které jsem pomačkala a opékala ho na směsi sádla a másla s kořením, až se trochu odpařilo a chytlo barvu. Pak už stačilo jen ho navršit na uvařené nudle a mohlo se ochutnávat. Tedy ještě se muselo dotočit a nafotit pár ilustračních záběrů, ale zvládlo se vše bez rušícího vrtání. Dostala jsem hrnek a zástěru, slíbili jsme si nějaké další možnosti, a i s balením všeho vybavení byl štáb za něco přes dvě hodinky pryč. Pak jsem si uvědomila, že sama jsem si ten výsledný talíř ani pořádně nevyfotila 🙂 Vysílá Prima 24. května 2026. To je změna termínu.
Nejnovější komentáře