S vařením dle originálů to není úplně přímočaré, přece jen za tu dobu se změnilo hodně, suroviny, technologie. Více zde. Můj výběr padl na celtličky s kořením, které v upravených vydáních už nenajdeme. Jde o jakési bonbony ze svařeného cukru, tvarem podlouhlé. Přikládám původní recept.
Vzala jsem tedy 140 g cukru a asi dvě lžíce citronové šťávy a vařila a míchala na střední teplotě, dokud se vše nerozpustilo a zahoustlá směs nezačala lehce žloutnout. Trochu to bublá a pění, ale po odstavení to brzy přejde. Chladnutím směs začne dost rychle houstnout, tak je třeba hned vmíchat asi půl lžičky roztlučeného hřebíčku a jelikož jsem měla i ty sušené květy, tak lžičku těch. Jinak Retyška radí i skořici nebo pokrájenou citronovou kůru. Vše jsem vylila na pečící papír, vrstva by měla být na stéblo silná, což se stalo samo. Zkoušela jsem směs krájet v různých stádiích tuhnutí, ale nejlepší to bylo až po několika hodinách, jinak se cukr táhl, lepil na nože i na krájecí kolečko, ale tím to šlo tak nejlíp. Pak se nechá dosušit a máte celtličky hotové. Zatím byly lepivé i ráno, tak třeba ještě doschnou. Chuť docela zajímavá, sladkokyselá s lehkým tónem hřebíčku. Vyzkouším i jiné varianty, budou se též hodit na přednášku, na kterou bych vás ráda pozvala:
26. března od 17 h. v knihovně v Praze na Hradčanech
Edit: celtličky se lepily i další dny, tak jsem je pevařila a dala do silikonových formiček, tam ztuhly lépe. Ty bez koření a kvítků jsou zas s pomerančovou kůrou.
Nejnovější komentáře