„…hajdom, hajdom, tečka com, hajdom, hajdom, tečka com.“
Tak s touto aktualizací přišly vnučky už vloni, ale je to v probíhajícím zmatku až překvapivý závan zdravého rozumu. 🙂 Advent je v posledních letech místo klidného, tmavého a tichého postního období příprav a očekávání plný světel, hluku, zábav a návštěv, jídla, pití a nákupů. Všemu se vyhnout nelze. Jsme úplně zavaleni tou přemírou dekorací, jarmarků, světelných instalací, dílniček, zpívánek a besídek. Vše však klouže jen po povrchu a podbízí se i kýčovitým soucítěním se slabšími. K tomu chce každý dohnat, co během roku nestihl. Ve všeobecném ruchu se ztrácí často původní smysl tradičních zvyků, jak dárků, tak pečení, zábav i výzdoby nebo úklidu.
Tak jen stručně.
Původním smyslem předkřesťanských oslav po slunovratu bylo zahájení nového hospodářského roku v duchu rčení Jaký začátek, takový konec, tj. aby neškodily zlé síly, nepřišlo nějaké neštěstí, aby bylo dost zdraví, jídla, bohatství. Křesťanství na to navázalo božím narozením. Velký úklid znamená očistu obydlí od těch špatných sil či bytostí, půst umění něčeho se zřeknout, sváteční pokrmy všeho druhu zas mají zajistit dostatek po celý rok. I tvary pečiva a cukroví mají svůj význam, třeba hvězdy a půlměsíce brání zlu, spirály a kulaté tvary jako slunce pro trvání či dobrou úrodu.
K starobylým plodům patří i kdoule. Sklízí se až během listopadu a ještě se plody nechávají několik týdnů uležet, čili v adventu dojde na její zpracování. Tzv. kdoulový sýr je sladké a trvanlivé želé, které se vaří už po staletí, v Retišce samozřejmě nechybí. Označení sýr nejspíše souvisí s procesem jeho přípravy, která se sýru z mléka podobá. Vaří se, suší, nechává odležet. Populární je ve Španělsku i Itálii. V dětství jsme vařili podobný sýr z jablek jako jedno cukroví. Měla jsem letos dostatek kdoulí, tak na něj došlo. Porovnala jsem několik receptů z netu a dobrého výsledku jsem se dopracovala takto: kdoule jsem omyla, vykrájela jadřince a osminky házela do vody s citronovou šťávou. Vařila jsem pak do změknutí a aspoň začínajícího zčervenání asi dvě hodiny. 1 kilo kdoulí jsem přecedila a rozmixovala na pyré. Smíchala jsem ho s 800 g cukru a vařila pomalu za občasného míchání další asi dvě a půl hodiny. Pyré prská, musela jsem ho částečně přiklopit, ale tak, aby se odpařovalo. Postupně ještě získá tmavší barvu, více či méně červenou, to záleží na kdoulích. Když lžička kaše na talířku hodně v chladu zatuhla, že už na povrchu nelepila, bylo hotovo. Ještě jsem přidala další citronovou šťávu podle chuti a kaši pak nalila na pekáč s papírem na pečení asi na 1, 5 cm tlustě. Nechala jsem přes noc ztuhnout v chladnější místnosti a ráno skutečně šlo placku želé snadno převrátit a ani moc dosoušet odspodu nepotřebovala, od papíru se odlupovala taky dobře a krájet šla bez potíží. Takhle lze v papíru a na suchém místě uchovat prý i rok. Ještě uvážím, jak kdoulový sýr budu servírovat k těm sýrům nebo jako cukroví či bonbonky.
Krom toho jsem začala péci cukroví, času je pořád dost. Některé druhy musí trochu odležet, jiné naopak. Embosované sušenky podle speciálního receptu ale i po týdnu na balkoně zůstaly tvrdé, to tedy nevyšlo. Naopak marokánky jsem letos udělala hlavně z datlí, které jsem náhodou dostala přímo z Emirátů. Krémy do trubiček i ořechů budu dělat ještě později. Nepeču žádná velká množství, ale těch devět pověstných druhů mít budu.
Nejnovější komentáře