Usmyslela jsem si na přátelská setkání připravit něco trochu méně obvyklého, vyzkoušet nějakou novou kombinaci. To mě na pečení baví, i když často musím péct a vařit pro mě už známá, a tedy poněkud nudná jídla. Hledala jsem jiný zajímavější koláč z kdoulí, kterých ještě mám dostatek. Krom toho s ovocnou náplní jsem našla i recepty na koláče s kdoulí v těstě, ale to se mi nezdálo nic extra. Objevila jsem pak i kdoulový cheesecake, kdy se pyré z kdoulí zamíchá do tvarohu a vše se pak po upečení zdobí plátky kdoule navrch. Korpus může být i ze sušenek, nejlépe lotusek, ale já se rozhodla pro tzv. cukrářské křehké těsto. Na formu 28 cm jsem vzala 300 g hladké mouky, 150 g tuku, 1 vejce, 20 g droždí, 2 lžíce cukru a trochu soli, 3-4 lžíce bílého vína. Klasicky jsem nejdřív udělala v robotu drobenku ze všeho suchého, pak přidala vejce a víno a krátce spojila těsto, které jsem dala do lednice. Po odležení jsem ho pekla naslepo, jen propíchané. Kdoule jsem už měla uvařené na kompot z předešlého dne, ale jaderníky jsem vykrájela předem. Kdoule potřebují taky kolem 2,5 hodin, aby zčervenaly. Vylovila jsem je ze šťávy a rozmixovala, bylo třeba 250 g pyré. K němu jsem přidala 3 tučné tvarohy, 3 vejce, 3 lžíce hladké mouky (nebo škrobu či pudinkového prášku) a cukr dle chuti, trochu rumu, trochu koření, hodí se i perníkové a podobně. Do předpečeného těsta mi náplň akorát vyšla. Peče se pomalu a dlouho, tak na 150-160 °C něco přes hodinu, byl to velký koláč. Náplň není tuhá, ale navrchu už musí být zpevněná, nelepivá. Koláč se ještě nechává v pootevřené troubě chladnout a potom venku a v ledničce přes noc. Pak už byl zatuhlý dostatečně, to bylo znát. A vůbec nepopraskal, chce to fakt ten čas.
Šťávu z kompotu jsem chtěla svařit na hustší sirup, což se mi moc nepovedlo, úplně mi zuhelnatěla, ale byla to moje chyba, že jsem ji nehlídala. Nicméně kousky kdoulí navrch jsem měla. Koláč dopadl dobře, chutnal nejméně deseti osobám a vydržel na balkoně v dobré kondici pět dnů. Byl opravdu velký, 12 až 16 porcí z těch 28 centimetrů bylo.
Do rezervy jsem ještě upekla várku dýňových muffinů s tvarohem, ale ouha – až když jsem dumala, proč se tvaroh propadl dovnitř, došlo mi, že jsem do něj zapomněla dát škrob. Nu, stane se, ale pohromadě to drželo a chuť byla v pořádku. K tomu to chtělo něco slaného, pro jednoduchost jsem zvolila quiche (kiš), a to bramborový. Ten je se slaninou, tak na vegetariánskou verzi jsem ještě upekla pár rohlíčků se špenátem a sýrem, jen půl dávky z lednicového těsta. Jasně, hrála jsem si s tím vším dlouho, ale byla to zábava. Co zbylo, dojíme o víkendu.
Nejnovější komentáře