Konečně se podařilo najít čas pro návštěvu mých bývalých kolegyň, převážně dosti konzervativních, i co se jídla týká. Proto jsem se rozhodla jim to trochu ozvláštnit, ač použité suroviny nebyly nic exotického. Mělo to být něco mezi svačinou a večeří, tak jsem se cvičně zeptala AI, jak by to nazvala, když v češtině takové pojmenování nemáme:
- Odpolední hostina – zní elegantně, ale ne příliš formálně.
- Dámské posezení – vystihuje společenský charakter setkání.
- Mezivečeře – hravý neologismus, který naznačuje, že jde o jídlo mezi svačinou a večeří.
- Delikátní pauza – zdůrazňuje kvalitu jídla a příjemnou atmosféru.
- Gurmánské odpoledne – pokud bylo jídlo opravdu výjimečné.
- Odpolední piknik u stolu – evokuje neformálnost a rozmanitost jídel.
- Posezení s chutí – univerzální, příjemně znějící název.
Inu, pobavilo, ale je to tedy ďáblův vynález.
Co jsem chystala? Zásoby v mrazáku mi to trochu usnadnily. Trhané maso jsem tam měla už ochucené, stačilo ho rozmrazit, navršit na půlky žemlí a obložit zeleninou a majonézovou remuládou.
Na batátovou roládu jsem použila hotové pyré, ale slila jsem z něj hodně vody. Dělala jsem ji stejně jako z dýně. Jen jsem ušlehala sníh zvlášť. Žloutky, olej a pyré jsem promíchala a přidala do sněhu, nakonec mouku s prdopečem, solí a kořením. Papír jsem lehce potřela olejem. Upečenou roládu jsem i s papírem zamotala ještě teplou. Když jsem ji ale po pár hodinách chtěla sundat z papíru, šlo to sice dobře, nicméně se mi zdála trochu moc rozmočená a taky pečená málo – hlídala jsem totiž, aby se nepřepekla, ale netrefila jsem to 🙁 Tak jsem už rozmotanou a popraskanou placku znovu šoupla na chvíli do trouby. Váhala jsem pak, zda vůbec půjde roládu naplnit a zatočit, ale riskla jsem to: krém vše spojil a dobře zatuhnul. Roláda zabalená v novém papíru si tvar udržela, praskliny se nevyvalily, jen jsem ji proti původní představě musela potřít krémem i navrch. Na karamelový krém jsem vzala jedno mascarpone, jednu šlehačku a jeden vykapaný tučný tvaroh, půl sklenice soleného karamelu vlastní výroby a trochu moučkového cukru. Krému mi trochu zbylo. Nožem jsem zkusila reliéfní dekor, což šlo snadno, a celou lehce posypala kakaem pro barvu. Ochutnávání během manipulací s těstem i krémem mě ujišťovalo, že chutě jsou v pořádku.
Další slaná pečiva byla bezmasá.
V pauzách jsem se věnovala cuketovému chlebíčku. Už jsem ho déle nepekla, má taky tendenci být uvnitř příliš patlavý. Ta zelenina holt obsahuje dost vody, i když s ní děláte kde co. Cuketa a cibule se předem restují, to vypadalo dobře. Do těsta přijdou ještě olivy a kostičky sýra. Dala jsem nivu a zdálo se mi, že jsem to celé poněkud přesolila, ach jo… Předtím jsem několikrát procházela plno receptů na podobné slané koláče s cuketou, ale nakonec jsem zůstala u tohoto vyzkoušeného. Jenže – zase to nešlo dobře! Pekla jsem dosti dlouho, zkoušela zapíchnutým nožem, ale po rozkrojení jsem zjistila, že je málo pečený a zas dopékala – dokonce na dvakrát, neb se to nedařilo. Musela jsem nakonec nakrájet chlebíček na plátky a opéci je jako suchary…no, bylo to podivné, i když ne úplně přesolené.
Ale nedalo mi to a ještě jsem přidělala aspoň poloviční dávku slaných muffinků. Rychle jsem orestovala pár hub, co bylo i na polévku málo, a půl červené papriky pro barvu. Těstíčko ze 2 vajec, 100 g mouky, 3 lžic jogurtu, 2 lžic oleje a 1/2 prdopeče vystačilo na 8 muffinů, hodně vyskočí. Originální kombinace je 100 g vařeného lososa a 100 g uvařeného špenátu, uvažovala jsem i o konzervě tuňáka, ale k tomu jsem neměla vhodnou zeleninu. Hlavně že tyto muffiny už měly správnou strukturu těsta a nebyly rozmočené!
Nakonec byl nepovedený jen ten cuketový chlebíček, trhané maso bylo výborné a roláda taky. Udělala jsem i popcorn, na ten nějak nedošlo, ale potěšil vnučky hned další den. Nápojům návštěva moc nedala, trochu prosecca ve čtyřech jsme však zvládly, z nealka ocenily sirup z aronie.
Jako základ k důkladnému pokecu, tedy spíš hloubkovému rozboru momentálních osobních strastí i radostí, to zcela postačilo.
Nejnovější komentáře