Ach, ty dětské oslavy

Letošní narozeninové oslavy nejstarší vnučky byly pro mě poněkud hektické a v důsledku nepříjemné. Ale už se aspoň dostávám k vylíčení jejich průběhu jen s několikadenním zpožděním.

Totiž pořád nebylo jasné, kolik dětí na tu dětskou část přijde a kolik mám tudíž všeho napéct. Musela jsem brát v úvahu několik pohyblivých položek a patřilo k nim i počasí.  Dělala jsem dort a muffinky dle vnuččina zadání, k tomu pár pizzových šneků a hromadu popcornu. Ve vedru jsem pekla až navečer, korpus, muffinky  a taky chleba v úterý,  šneky ve středu, k tomu přípravy na krémy, domácí listové těsto, pak polevy a zdobení. Ne že by to nešlo stihnout, ale ve vedru a při dalších povinnostech a zmatcích s vyzvedáváním dětí toho bylo celkem dost. 

Nejdřív jsem pekla muffinky z dvojité várky, klasický recept, ale kvůli jednomu alergikovi bez mléka – prostě jsem použila vodu a nevadilo to vůbec. Stačí vše najednou smíchat v robotu, ale nepřemíchat. Na jednu várku – 12 kousků se počítá 85 g oleje, 2 vejce, 200 ml mléka nebo vody, 140 g krupicového cukru, 250 g hladké mouky, 1 lžička prdopeče a 1 lžička sody, špetka soli a trochu vanilky.

Kakakový korpus na dort o průměru 22 cm jsem pekla ze šesti vajec (existuje na to tabulka),  180 g cukru, 150 g mouky hladké s polohrubou, 50 g kakaa  a 6 lžic oleje. Bílky se šlehají s trochou soli, cukr se přidá na 2-3x, až je sníh pořádně pevný. Vmíchám žloutky lehce prošlehané s olejem a nakonec postupně mouku. Peču v ráfku s papírem jen na dně na 150-160° tak 40 minut.

K tomu pařížský tzv. těžký krém z půl litru šlehačky a dvou čokolád dovnitř včetně 3 banánů a navrch šlehačka s mascarpone. Tu šlehačku jsem tentokrát zkusila socialistickou domácí, neb momentálně to i vycházelo za lepší cenu než hotová a přece jen se udělá víceprocentní, tak se líp ušlehá. Ve 1/4 litru mléka se rozpustí 1/8 másla a promíchá tyčákem, ne aby se udělala moc pěna, a dá se chladit, šlehá se další den. Já část hned rozpustila s čokoládou, ale nevím,  pak mi to nešlo vyšlehat, jen tak lehce dohusta, i když jsem dávala ještě pár lžic mascarpone. I musela jsem paříž zahustit želatinou. Což o to, mám to z různých webů načtené, i když jsem ještě nedělala, ale bylo přece jen napínavé, kolik želatiny dát, aby to ztuhlo a nebylo zas moc gumové. Použila jsem želatinový ztužovač zastudena a dala na 750 g šlehačky s čokoládou asi 3/4 sáčku.  Dort dvakrát prokrojený jsem poskládala do ráfku s banány a velkou vrstvou krému a dala do lednice přes noc. Tedy dala – ono to zas vyžadovalo nějaké úpravy, přesuny, vymístění zeleniny do chladnějšího prostoru a tak, chladila jsem i domácí listové těsto. Taky ty muffky s čokoládovou barevnou polevou jsem tam potřebovala dát. Byla jen z másla a bílé čokolády, tedy žluté, což samozřejmě zkreslí barvy. Tentokrát se změnily docela hodně 🙁  Pro alergika jsem udělala trochu polevy ze ztuženého tuku a kakaa, jako se dělávala dříve. Večer jsem ještě pekla ty šneky se šunkou, kečupem a sýrem, jen takových surovin, aby to co nejvíc dětí jedlo. 

Ve čtvrtek v den oslavy jsem s napětím vytáhla dort z ledničky – a ok, bylo to akorát a dort krásně držel. Ze zbylé domácí šlehačky a mascarpone jsem ušlehala bez problému bílý krém a dort potáhla, ale zdálo se mi to takové smutné, tak jsem ještě přidala navrch pár krémových ozdůbek. Na místě tam měly přijít obrázky démonů a svíce-číslo. Obrázky byly zalaminované papírové, neb ty na jedlém papíru jsou k jídlu beztak nechutné a ještě se na krémech rády rozpíjejí a trhají, tak to jsem zavrhla. Zbývalo navlnit popcorn a vše pobalit.

Přes další změny jsem byla včas na místě i se všema holkama a proviantem a mohly jsme se pustit do chystání a příprav venku. Hned na úvod mi oslavenkyně vyčinila, že ozdoby na dortu být neměly, bééééé, přece to říkala, že má být hladký, uááááá., nejhorší den….No nakonec se uklidnila, když jsem tedy ozdoby zas zamázla, šlo to snadno. Ale zmiňuju jen jako ukázku, jak to s těmi zlatíčky chodí. Pořád to vypadalo na nějakou přeháňku, i když podle radaru prý moc pršet nemělo, tak spadlo jen pár kapek, ale holt vše rozložit venku bylo riskantní. Přitom bylo značné vedro. Oslava probíhala docela dobře, holčičky i kluk se dostavili, celkem i s domácími asi 11 dětí a 4 dospělí. Děti mimo jiné hrály hru připravenou otcem, dohledaly poklady, a pak došlo na dárečky a já šla pro dort. Když už jsem s ním byla asi dva metry od stolů, zakopla jsem o nějakou díru v trávě a zřítila se i s dortem na zem – špatný… Dort zhroucený, já taky, ale naštěstí jsem ho nějak vybalancovala a nezvrhnul se do trávy, jen prkénko se pod ním zlomilo. Pěkně jsem si natloukla kolena, krém měla všude,  a musela jsem značnou chvíli čekat, než jsem byla schopná i s dopomocí vstát…tak to k těm nepříjemnostem, je to pech a chodit moc nejde, snad to brzy přejde.

Dort byl ozdoben jen tak symbolicky, jak byl pošramocený, ale chutnal všem, to zas jo. Děti se bavily, nic nevyvedly, rodiče si je v pořádku vyzvedli, tak to byla úspěšná akce. Až na mě to vše dopadlo dobře.

Druhé setkání s rodinou bylo za tři dny, z čehož jeden jsem se musela vzpamatovávat z těch úrazů, jeden jsem strávila se školačkami a další jela na autonákup. Ale už jsem chystala jen dort a pár slaných šneků. V pátek jsem pekla korpus, ten byl fajn. Na karamelový krém jsem pražila karamel  a míchala s máslem a šlehačkou (250 g cukru, 65 g másla, 200 ml šlehačky), použila jsem 1,5 dávky, nechávala zase chladit přes noc. Krém mi šel s půlkou mascarpone hezky vyšlehat, ale pak se začal zdrcávat a řídnout, znovu jsem chladila, šlehala, nakonec zas sáhla po želatině – vznikla spíš karamelová náplň, ne krém, ale chuť byla správná. Vše jsem naskládala do ráfku, opět tam měly být banány. Ráno dort držel, uf. Náplň zbyla, ale na obmazání se nehodila, takže jsem vyrobila spíš naháč, můj první :). Na přání měla přijít navrch čokoládová poleva bez dalších ozdob. Ta se odležet nedává, ale musí se nějakou dobu míchat, aby byla hladká a trochu lesklá. Což se mi docela povedlo i bez hlídání teplot. Stačila jedna čokoláda a 100 ml horké šlehačky. Pomocí lahvičky jsem vyrobila na dort stékance, trefila jsem celkem hustotu polevy. Na podkladu naháče to ale vypadalo poněkud zvláštně. Poleva v lednici už bez problémů zatuhla. Nezapomněla jsem přibalit číslici 9. Šneky jsem pekla taky až v den oslavy ráno, použila jsem jen hotové listové těsto. Podařilo se mi ale půl plechu pěkně spálit… Víc dramatických situací už naštěstí nebylo, jen nás trochu trápilo horko. Dort chutnal velmi dobře.  A já pak za další den upekla až v noci piškotovou roládu, abych do ní využila zbytky všech těch krémů, co mi daly tak zabrat. A už končím, musela jsem se vypovídat… Roláda byla výborná.