Z marokánek jsem si udělala reparát až teď, tak ještě přidávám, aby se mi recept neztratil. Nejde ani o vyloženě vánoční cukroví, však i u nás se prodávaly takové velké laciné placky s buráky, zespoda potřené čokoládou. Neměla jsem je ráda, proto taky jsem se současným receptům spíš vyhýbala.
Ale chutě se mění a rozhodla jsem se do nich pustit hlavně díky dostatku ořechů. Zkusila jsem nejdřív podle Meg, ale nevyšlo mi to dobře, kaši jsem měla řídkou a ještě se mi to špatně, asi málo, upeklo. Prostě jsem to nějak zvorala, recept špatný nebude. Výsledek nevypadal dobře a dost se lepil, musela jsem to spatlat do jakýchsi hrudek, chutnaly však velmi dobře.
Když jsem hledala další recept, vzpomněla jsem, že i máti jeden měla a občas marokánky pekla – ale nenašla jsem ho v žádných jejích receptech. Tak jsem porovnala pár dalších na netu a nakonec se rozhodla pro jednoduchý recept Romana Pauluse, trochu upravený.
Přitom jsem zjistila, že původní marokánky, tedy z Maroka, byly vytuněné hašišem, jojo, to muselo mít grády! Totiž Arabové přidávali hašiš do cukrovinek často, vylepšoval i chuť – prý má sytě kořenité odstíny zázvoru a tropických dřevin doprovázené lehkými ovocnými tóny lesních plodů a kávového zrna. Hlavní ingrediencí byly datle a mandle a ovšem cukr. A podobné florentýnky zase přišly o mouku v době jejího nedostatku, původně to byly spíš sušenky… Výsledek je tedy podobný, i když původ ne.
Reparát jsem udělala hned dvakrát a opravdu to vyšlo výborně. Chuť ovlivní i použité ovoce a druh ořechů, takže hned máte plno variant.
V rendlíku jsem najednou smíchala a rozpustila 125 ml mléka, 120 g krupicového cukru, 10 g másla a 10 g hladké mouky. Když kaše po několika minutách míchání trochu zhoustla, přisypala jsem 100 g vlašáků nasekaných nahrubo a 100 g kandovaného ovoce, převážně pomerančové kůry. Dobré byly i sušené švestky, příště zkusím brusinky a meruňky, taky ty datle nebo mandle. Z tohoto množství jsem po zchladnutí udělala hromádky na jeden plech. Jako vánoční cukroví jsem dělala menší, vyšlo jich 20 asi dvoucentimetrových, při pečení na 180° se roztekly na 3 cm. Na mlsání jsem udělala 12 placiček o průměru asi 3 cm, rozpečených na nějakých 5 cm, nic dramatického. Když po krajích zhnědnou, jsou hotové. Jen pozor, aby byly propečené i uprostřed, to se špatně poznává. Na potření čokoládou zespoda je třeba tak půlka jedné čokolády. Tu poslední várku jsem ale nechala bez ní, neb mi to tak líp chutná, čokoláda chuť ovoce až moc upozadí. Marokánky vydrží dlouho, tak je možné si tuhle sladkost upéct do zásoby a mít ji pořád po ruce:)
Nejnovější komentáře