Když jsem byla tuhle tak v půlce plánovaných prací v kuchyni, napadlo mě, že z toho může být pěkný článeček o rolování: kuře vykostěné a zabalené, těsto na ořechovou roládu v troubě…
Jenže pak se to nějak zvrtlo. Tedy kuřecí roládu jsem stihla šoupnout do mrazáku bez újmy, ale ta ořechová? Ta zkrátka nedopadla – ještě jsem ji zarolovala a nechala vychladnout, jenže při rozmotání a sloupnutí papíru, což se celkem dařilo, se nějak celá rozpadala a všude popraskala. Co se to stalo? Bylo moc tenké těsto, hrubé ořechy, máo vyšlehaný sníh nebo co? Na nějaké slepování a maskování krémem nebylo pomyšlení, jak jsem na těsto sáhla, další kus se odlomil… Hodně jsem přemýšlela, co s tím tedy udělám. Tohle holt použít nemůžu, vždyť jsem chtěla vzít roládu na návštěvu. Jelikož mě vloni hodně zásobili ořechy, chtěla jsem přivézt právě něco z nich.
Tak tedy znovu. Ořechy i vajíčka ještě mám. Ale má to smysl pouštět se do toho samého? Vždyť ten recept mám několikrát vyzkoušený, a teď tohle. Tak bych mohla udělat něco jiného – i napadl mě bramborovoořechový dort podle Kejřky. Tedy taky vyzkoušený, a když ho upeču v chlebíčkové formě, nějak snadno nazdobit půjde, třeba tou bílkovou polevou podle babičky, podmazanou marmeládou, udělá to zajímavé vzory. Nebo bych do něj mohla umíchat nějaký krém, mascarpone mám. Inu uvidíme, těšila jsem se. Marně.
Na těsto jsem nejdřív uvařila brambory v MW, to je za pár minut, a dala je chladit. Pak jsem se věnovala vaření polévky ze zbylých kuřecích kostí a konečně se pustila do opravné buchty. Brambory jsem nastrouhala, ořechy přemlela na jemnější, sníh ušlehala a přendala, abych v míse robotu ušlehala žloutky s cukrem, pak jsem přidala brambory s moukou a ořechy, nakonec sníh – těsto vypadalo bez závad. Ve formě jsem ho pekla spíš pomaleji, i navrch zůstal chlebíček pěkně rovný. Nechala jsem ho vychladnout – když jsem se k němu vrátila, nevěřila jsem svým očím: těsto se od boků šíleně scvrklo, spadlo, zhroutilo ke středu, takže to vypadalo příšerně a hlavně nepoužitelně. Jak bych tohle ozdobila? Už jsem si tedy zoufala, přemítala, v čem dělám s těmi ořechy chybu, jenže jsem na nic nepřišla. Muž mě utěšoval, že to nějak uděláme, a poslal mě radši už spát.
Před usnutím jsem si ještě vymyslela, že se tedy na ořechy vykašlu, ostatně už jsem jich neměla dost vylouskaných, a udělám křehký dýňový koláč. Pyré jsem totiž zrovna taky měla čerstvě upečené a o jeho využití zatím nebylo rozhodnuto. Do odjezdu na návštěvu to s rezervou stihnu, když si těsto zadělám hned, jak vstanu.
Dýňový koláč už konečně vyšel, jak měl. Na formu 24 cm jsem připravila tzv. cukrářské těsto z 300 g mouky, 150 g tuků (máslo+hera), 1 vejce, 2 lžic cukru, 20 g droždí a 3 lžíce bílého vína (nebo vody), špetky soli. Vše krom vína hodím do robotu, udělá se drobenka, pak se přidá víno a krátce se vše zpracuje na těsto. Lehce jsem ho vyválela a přehodila do formy, urovnala okraje a celé propíchala nožem. Dala jsem zapéct. Na náplň jsem smíchala 400 g dýňového pyré, 3 vejce, cca 120 g cukru, 200 ml smetany min. 30%, 1 lžíci škrobu, dvě špetky soli, 2-3 lžičky mletého koření na dýni (skořice, mušk. oříšek, zázvor, hřebíček, nové koření) a špetku pepře (tajný tip, dodá jiskru). Náplň se zdá hodně tekutá, ale to je správně. Ještě jsem ji na ozdobu posypala plátky mandlí a sušenými brusinkami, měla jsem obavu, že se zdobení utopí, ale zůstalo na hladině 🙂 Pekla jsem asi půl hodiny, až náplň zpevnila i uprostřed. Stihl i vychladnout a vezla jsem ho i s formou.
Muž vtipkoval, že přivezeme třetí koláč, a bylo vidět, že se chystá na návštěvě o tom s chutí povyprávět… Podařilo se mi mu to rozmluvit, fakt jsem byla zoufalá a připadala jsem si hrozně marná, že se mi ta ořechová těsta nepodařila. S malým odstupem to už můžu zveřejnit aspoň tady… Rozdrobenou roládu jsem potom namačkala do formy, přidala karamelovou šlehačku a posypala zbylými drobečky. Ke kafi se sníst dala, samotný scvrklý koláč byl na chuť taky v pořádku.
