Komu se nesejde během života plno oblíbených hrnků? Mívají své příběhy a bývají každý pes, jiná ves, některé opotřebované častým používáním, jiné pečlivě uložené ve vitríně, některé cenné samy o sobě, jiné jen tou citovou hodnotou…
Prvním impulzem k výběru bylo tzv. fakultativní cvičení na téma Pitný režim (veřejně přístupné na Rajčeti, prvních 9), což jsou takové fotohrátky pro pár známých, ale noví zájemci jsou též vítáni.
Vybrala jsem tedy svoje nejzajímavější hrnečky, z nichž každý má i svůj příběh.
Anna Böhm, moje praprababička, se narodila v r. 1833 v mlýnech u Štvanice. Přes německé jméno byli prý Češi jak poleno. Takových pucláků měla do výbavy dvanáct a pily z nich kafe s přítelkyněmi… U nás se tento velký hrnek používal na čaje při nemoci nebo pak při vaření na všechno možné.
Hrnek s reprodukcí Celníka Rousseaua Zaklínačka hadů mám od syna už aspoň dvacet let. Od dětství jsem mu ukazovala a chválila Celníkovu monografii a i na něj to udělalo nezapomenutelný dojem, takže když na tenhle hrnek narazil, měl jasno.
Hrníčky s platinovými nožkami a oušky jsem zase objevila v malé galerii v Lucerně, už tam není. Nějakou dobu jsem je tam obdivovala, až se tehdy budoucí muž rozhodl, že mi tedy jeden k nějaké příležitosti koupí, druhý jsem si, myslím, dokoupila sama. Byly k mání i jiné tvary a vzory, vše čisté a elegantní kousky, osobité, nenápadně luxusní. Jsou autorské, ale bez podpisu, jen značka studia. Bude to taky už přes dvacet let. Jenže co se nestalo: jak jsem fotku zveřejnila na FB, jedna spřátelená osoba hned věděla, od koho hrnky jsou: je to Radka Linhartová a najdete ji taktéž na FB. Neuvěřitelná náhoda.
Malý hrneček na presso s motivem naivního umění jsem si přivezla ze Švýcar z první cesty na bájný západ v roce 1991. Byli jsme se synem navštívit kamarádku ze základky, s níž jsem zůstala v kontaktu celé ty roky předtím. Značkový obchod Vileroy&Boch mi tehdy rovněž učaroval, nic podobného tu ještě nebylo. Jelikož naive art patří k mým dosti oblíbeným směrům, jak vidno výše, musela jsem obdivovat i celý servis, který kamarádka vlastnila. Z ušetřeného kapesného jsem si pak pořídila aspoň ten malý hrneček, i když ty motivy na jiných kouscích se mi líbily víc. Z pozdější doby mám ještě misku s Noemovou archou, koupenou už u nás.
Anglický kameninový hrnek jsem pořídila překvapivě v Paříži, byla to asi tak druhá cesta za hranice ve stejném roce. To jsem ještě plánovala, že se za kanál určitě podívám, ale nějak k tomu pak nikdy nedošlo. Levný hrnek na čaj jsme kupovaly s máti v legendárním obchoďáku La Samaritaine, založeném už v roce 1869. Při první cestě z hotýlku nás městský autobus vysadil přímo u jednoho vchodu. Tehdy jsme tam obdivovaly i „násobné“ pokličky na více velikostí hrnců v jednom nebo vanilkovou kolínskou, jejíž vzorek jsme dostaly zdarma v rámci předváděcí akce.
Nejnovější komentáře