Maratóny (či víceboje) v kuchyni už si často nepřipravuju, je to dřina. Ale minulý týden se to nějak sešlo a bylo to potřeba – mladí lehli celá rodina a nějaký proviant od babi se tudíž hodil. Chce to jen rozumně rozmyslet předem. Musím už počítat i s nějakými pauzami k odpočinku, tak jsem vše chystala asi od devíti do čtyř, tedy žádné Šup šup, ať to lítá, se nekonalo 🙂
Mohla jsem využít jen to, co bylo doma. Po ohledání zásob plán zahrnoval boršč, kuře s hříbkovou omáčkou, válečný mřížkový koláč, kapustičky se slaninou, chléb.
Chléb zadělávám většinou ještě před snídaní. Hned jsem taky vytáhla z mrazáku směs kuřecích stehen a dušené hříbky. Holky houby milují, taky rajskou, ale na tu jsem neměla šikovné maso. Připravila jsem si všechnu zeleninu na boršč, dala vařit brambory na těsto a pár navíc k obědu. Při té příležitosti jsem taky musela trochu vyčistit zeleninový šuplík v lednici, ale netrvalo to dlouho. Nějaká zelenina byla i na balkóně v nové polystyrenové bedně. Ty řepy tam ležely asi tak od listopadu, měly jen maličko kazů. Brambory vydržely i přes větší mrazy před týdnem, jablka i zelí v pohodě.
Boršč dělám víceméně zeleninový, dávám nějaký bujón a nakonec klobásku, tu jsem ale koupila až další den. Nakrouhala jsem zelí i řepu a mrkev na V-krouhači, zeleniny byl skoro plný největší hrnec. Mezitím se uvařily brambory, dala jsem je chladnout za okno. Přendala jsem je ale do mikroténu, aby neoschly a šly lépe loupat. Nechat je volně, jak jsme vždy i doma dělaly, se mi neosvědčilo, loupání bylo vždy utrpení.
Očistila jsem i kapustičky k obědu, pár jich přidala i do boršče. Pověsila jsem jednu pračku a zatím už vychladly brambory na koláč. Oloupat, nastrouhat, rozdělit do mis na těsto i na náplň. Aha, v míse od robotu je chléb, tak koláč udělám až později, až těsto přeložím do ošatek. Vzala jsem tedy povolené kuřecí díly, trochu je opekla s cibulí a jedním řapíkem, pak přidala mražené houby a nechala dusit doměkka. Mezitím jsem dochucovala boršč a myla nádobí. Kapustičky jsem překrájela na poloviny a dala na máslo opékat řeznou stranou dolů, k nim jsem přiložila slaninu na plátky a pár bramborových plátků. Je to piplačka vše na pánev vyskládat a po opečení i pootáčet. Ale oběd hotov. I kuře už bylo, jen jsem přidala smetanu do omáčky a mohla vypnout. Zbytek smetany jsem nalila do boršče. To bylo asi ve dvě.
Pak už se chléb dal přeložit a v uvolněné míse zpracovat těsto na koláč, namačkat do forem a zamíchat tvaroh s bramborami, zapnout troubu a udělat mřížky – a upéci. Uf, pauza byla nutná. Ještě jsem potřebovala jídlo zapakovat na transport, boršč přišel do kyblíčků a omáčka do krabice, a zase to nádobí… Upečený koláč vypadal pěkně, jenže uprostřed byl zespoda trochu mokrý, tak jsem ho po schladnutí pokrájela a dala do krabice ty lepší kusy. Chléb jsem dala péci asi kolem čtvrté. Hotovo.
Vše jsem předala a víceméně to prý snědli, tak snad dobrý. Mě těšilo, že jsem všechno i s navazujícími pracemi zvládla. Není to už jako kdysi, kdy muselo všechno lítat a já za dvě až tři hodiny navařila jak pro regiment – času bylo málo, sil více, potřebovala jsem nakrmit ještě i rodiče nebo připravit jídla na všední dny do krabiček. Vařila jsem třeba osm porcí od jednoho jídla, nejméně dva druhy, a k tomu nějaký koláč, abych si udělala čas o víkendu na nějakou zábavu. Naštěstí mě to baví.
Mám už kvůli chorobám a léčbě něco omezené, chutě pokažené, ale zas mě víc zajímají všelijaké technologické fígle a postupy. Na to se moc nehledělo, i když matka i babička byly považovány za zdatné kuchařky. Spoustu věcí neznaly, ale měly praxi z dob nedostatku a k tomu i povědomí o lepších časech a vybranější kuchyni. Čím jsem starší, tím víc na ně vzpomínám. Víc je v mých knížkách. Objednat jde ta poslední, první dvě můžu zaslat v elektronické podobě, když se ozvete. Mají je i v knihovnách, a když ne přímo v té vaší, prostřednictvím meziknihovní služby vám ji půjčí odjinud.
Nejnovější komentáře